Re: Záškoláctví

Maceško, za sebe bych ráda podotkla, že škola je nudná. V podstatě si to všichni pamatujeme. My tam musíme být, protože se "obecně tvrdí", že do školy se chodit má a my vlastně chceme mít vzdělání, ale... Ale často to je jen sezení a poslouchání něčeho, dřepění 45 minut na prdeli a občas se člověk zvedne k tabuli. Mezitím se píše a pak poslouchá. Nic se netvoří, nic člověk neřeší, jen se poslouchá..
Pamatuji si dobře, jak v mé první práci i dospělí chlapi dělali "blbiny" při školení o bezpečnosti práce. A mohu říci, že většina z nich byli dříči a zodpovědní pracovníci, prostě nevydrželi dvě hodiny v kuse poslouchat povídání o tom, že by neměli vystrkovat hlavu z vozíku nebo strkat ruce pod lis - mimochodem taková zranění se stejně stávají náhodou nikoliv tím, že by člověk chtěl strčit ruce pod lis a na tom nic nezmění ani ten podepsaný papír.
Řekla bych, že vinna je hodně škola sama, alespoň u těch dětí, které jsou akčnější, komunikativnější. Minimum pohybu, minimum sebevyužití těch dovedností v praxi, minimum vlastní tvořivosti a zvídavosti. Žádoucí je jen sedět, psát a poslouchat a u písemky vyplnit pokud možno na jedničku..
A člověk v pubertě už chce něco tvořit, je akční, chce něco dělat a ne jen sedět. jediným pozitivním bodem bylo u nás stěhování z třídy do třídy - stěhovali jsme se v rámci několika budov, tak alespoň ten pohyb byl fajn a člověk se mohl i zdržet a přijít v půlce hodiny.
U nás na škole bylo dost lidí, co chodili "k doktorovi" podle schopností simulovat a obrážet různé specialisty. Vyloženě za školu pár jednotlivců u kterých se většinou vyklubaly další problémy - drogy, parta. Většinou nás to ve škole nebavilo i když jsme zvládali. Někdy jsme chodili hromadně, někdy jednotlivě. Škola to byla střední obchodka, dva jazyky povinnost. A proč? Někdy se nám nechtělo na písemku, do té hodiny (to se dalo i zakamuflovat i bez omluvenky, když bylo štěstí a učitel si nevšiml) páč učitel byl prudič nebo jsme měli pocit, že blábolil a nic nás nenaučí (což byla pravda). Vyjímkou byly učitelé přísní, kteří si třídu opravdu pamatovali, měli své poznámky, poznatky a "věděli" o nás své. Ne nutně třídní, ale měli jsme jednoho na hospodářské počty a to byl pes. Kouknul a viděl kdo je/není, nenechal se oblbnout, psal si poznámky a hlavně, věnoval nám tu píli a něco nás naučil. Tak mohutně nás zaměstnal a tak často zkoušel co jsme se naučili, čemu nerozumíme a co můžeme už pustit z hlavy, že i ti, kteří měli čtyřky opravdu uměli. A pak paní účetní - vyplňování všech těch různých papírečků, výdajových, příjmových, rozpočtových, sestavovacích, to byla nádhera. U každého v lavici se zastavila, kontrolovala, každý měl jinou firmu a vzájemně jsme se porovnávali. Úplně mi vtiskla lásku k tiskopisům! Matura součet 8.
A pak mí bratři, jeden (prvorozený) školu kvůli záškoláctví a špatnému prospěchu nedodělal, ale PRÝ tam hrála roli i politika (matura květen 90) a ten nejmladší se do třeťáku tak nějak proflakoval, měl většinou 3,4, pak v pololetí propadl, ale nějak ho to nevzrušilo, snem bylo být kytariska (on, bez hudebního sluchu) pak najednou a dneska je úspěšně druhý rok na strojní vejšce. Ani on sám nedokáže popsat ten přerod. Tak si vyber..