Re: Rozchod a jak z toho ven

Bosorko, jak vidíš, tak nelichotilo. Asi bych opravdu jen měla držet hubu, rádoby vytvářet teplo domova a hlavě nemuvit a nic si nemyslet!
Za tři roky, co jsme spolu byli jsme poslední dva nikde nebyli. Jo, loni občas na chalupě, než se mu rozjely kšefty. Letos vůbec vůbec nikde.
Vím, že vydělával pro nás, ale on to žene do extrému - chce mít rozejtých moc věcí, stíhat se to nedá. A když neumí vypnout, tak je to vážně smutný. Já si umím zabavit sama - moc ráda čtu, koukám na telku u žehlení, vyrábim bižu. Ale potřebuju, aby si mě partner občas všimnul. Aby za mnou třeba jen přišel a zeptal se, jaký byl den. Aby mi k významné událostži aspoň pogratuloval (což u té práce se vážně nestalo). Nutit ho nebudu.
A ano, pokud si udělá čas jen na dítě, tak mi to vadí. A aby mi vyčítal, že jdu navštívitk mamu, že jsem na ni fixovaná, když on je od rána do večera v práci - tak co si myslí, že já tu jak putička budu celý den sedět a poslušně čekat? A to jsem čekala i tak, akorát že prostě odp. jsem chodila na hodinu k mamce. ať se třeba zblázní!