Re: Rozchod a jak z toho ven

Leli:
Jasně, kompromisy jsou potřeba.
Jenže Anika nechtěla "veškerou dovolenou budeš trávit se mnou".
Z mého pohledu navrhla kompromis- "chci abys byl aspoň někdy - část dovolené- se mnou sám"
Jeho tvrzení- "s tebou sám nikam nepojedu" kompromisem rozhodně není, ne?

"Nedokážu si představit, že prožívám dokonalé štěstí s někým, kdo "nemusí" mé dítě."

Jo jistě. Ale záleží na situaci.
Jestli nemusí tvé dítě, nebo se mu nelíbí, jak se k dítěti chováš, nebo se mu nelíbí že dítě považuješ za partnera místo něj...nebo...
je tvoje dítě zrovna v pubertě a docela často neskutečně štve i tebe

"Ale věřím, že je to hodně o komunikaci, a na tu si taky MUSÍ udělat čas. Kolikrát stačí říct děkuju "

Jo, tohle si myslím že je přesné.
To, že sice těžko můžeš být ve vztahu, kde by ten druhý "nemusel" tvoje dítě-
ale na druhou stranu, to, že se ti stará o tvoje dítě není naprostá samozřejmost - a že si za to zaslouží ocenit, a minimálně poděkovat.
Je super, když ten, čí to dítě není, ho přesto naprosto samozřejmě dokáže mít rád a chovat se k němu jako k vlastnímu-
a je super, když to rodič dítěte nepovažuje za samozřejmost a dokáže to ocenit