sebeúcta, sebedůvěra, sebevědomí,

sebeúcta, sebedůvěra, sebevědomí a pud sebezáchovy

Pro mě to jsou trochu odlišné pojmy (i když se překrývají a ovlivňují), které popisují trochu jiný povahový rys- nebo spíš nastavení- a jinak se dají získat, nebo vzniknou.

Sebeúctu chápu jako schopnost člověka vážit si sám sebe, v podstatě vážit si svého života a (být za něj vděčný? být rád, že je člověk naživu?), a současně vlastnost, která mi zabrání, abych se nechala dobrovolně týrat, ponižovat- v podstatě abych někomu dovolila snižovat kvalitu života, o který stojím.
Podle mého to dost vychází z dětství a přístupu ke světu, který člověk získá jako malé dítě a který mu říká, že je dobré být na světě a že je dobré se z toho světa radovat.
Jak tohle získat v dospělosti? Těžko říct- možná pomůže udělat si na sebe čas, dělat si cíleně malé radosti- dělat věci, které mě baví a při kterých jsem ráda, že jsem naživu-
a občas tomuhle dát přednost před povinnostmi ;-)
Člověk musí sám sebe trochu rozmazlovat ;-).

Sebedůvěra- je asi ovlivněná povahou, tím, jestli je člověk (už jako malé dítě) suverén, nebo plachá myška. Ale určitě se získává především v průběhu života, tím co člověk sám podnikl, sám rozhodl- a jak to dopadlo.
Důvěra ve své schopnosti může vycházet jen ze znalosti těch schopností- z jejich testování a kladných výsledků toho, že něco vyzkouším. Je to v podstatě "moje" hodnocení- není závislé na lidech okolo- i když ti ho mohou ovlivnit tím, že mě povzbuzují.
Určitě se dá získat- tím, že se odvážím zkusit nové věci, jít mezi nové lidi, překonat sám sebe- v něčem co mi jde- i co mi nejde.
Trochu problém je, že je to nepřenosné mezi různými oblastmi- mít sebedůvěru v práci nemusí příliš pomoct ve vztazích a naopak.

Sebevědomí- to je pro mě pojem, který se trochu překrývá s těmi dalšími- něco jako "vědomí si své vlastní hodnoty"- ale není to postavené jen na mém vlastním hodnocení a zkušenostech, ale dost i na tom, jak mě hodnotí okolí, protože nejde jen o hodnotu, jakou mám pro sebe, ale především pro hodnotu, jakou mám pro druhé. Tj. sebevědomí je to, co nejsnáz ztratím v mizerném partnerském vztahu a nejsnáz získám- když mi okolí bude nalhávat, jak jsem skvělá (pokud teda tomu okolí uvěřím:-p. Proto taky se mluví o přehnaném sebevědomí a aopak nedostatečném- v obou případech jde o nereálný odhad hodnoty vlastní osoby ve vztahu k okolí.
Jak si zvednout sebevědomí?
Na to je potřeba kladná odezva právě od toho okolí.
Typický příklad zvedání si sebevědomí na seznamkách je umístit na profil fakt sexi fotku - a pak počítat, kolik lidí napíše ))

No a nakonec- pud sebezáchovy.
Podle mě to je věc, kterou má člověk částečně vrozenou a částečně získanou- a měla by mu umožnit přežít a upozornit ho na nebezpečí, které mu jako živému tvoru hrozí. Tenhle pud by měl člověka varovat, když je někde nebezpečí, nebo ho někdo ohrožuje. Ohrožovat může i partner ve vztahu týráním, shazováním, udržováním ve stresu.
Jak vybudovat pud sebezáchovy nevím- ale možná se to dá přes racionální vyhodnocení situace.

Racionální vyhodnocení situace- ne v okamžiku afektu, ale klidně i potom-
to, že si člověk přizná a jasně řekne, co se v dané situaci vlastně událo-
je podle mého docela klíčové i v situacích, které mi snižují sebevědomí, nebo sebedůvěru.

Nemusím mít dost sebevědomí, abych se vzepřela partnerovi, který má nade mnou navrch-
ale když budu schopná pak tu situaci vidět reálně- a posléze mu třeba i říct :" vydíráš mě me a zastrašuješ, protože byt patří tobě- a nemyslím si, že bys na to měl právo"-
to, že tohle pak dokážu udělat, by mi to sebevědomí a sebeúctu mělo pomoct zvednout ;-).