Re: Já totéž řešila se sebedůvěrou....

Breberry, u mě náhoda spolehlivě funguje jen tehdy, když na ni nespoléhám.

Typický příklad - partnerské vztahy. Dlouho jsem nemohla narazit na vhodného partnera, protože se v mém okolí nikdo vhodný a nezadaný prostě nevyskytoval a mezi nové lidi jsem nepřišla. Pak jsem v určité chvíli pochopila, že když "rozhlížet se kolem sebe" a "nechávat věcem volný průběh" je mi na lejno už skoro dva roky, že by se mi také třeba mohlo stát, že už to takhle bude nafurt, jako některým lidem, které znám. I začala jsem si dávat inzeráty, ovšem poté, co mi nejmenovaná blízká osoba, když jsem se jí svěřila, udělala scénu, co jsem to za pitomce, když se chci seznamovat takhle (nad detailem, že ty její rady jsou mi už delší dobu k lejnu, mávla rukou), jsem pochopila, že některé věci je lepší si nechávat pro sebe. A úspěch se dostavil v momentě, kdy jsem si dávala kvůli škole pauzu s tím, že po zkouškách na to znovu vlítnu a budu si ty inzeráty dávat do chvíle, než si toho partnera doopravdy najdu. Ale už NIKDY nebudu čekat a doufat, že se někdo objeví sám.

Nebo práce - tu poslední jsem si našla tak, že jsem se ucházela o dvě místa a nabídli mi třetí, úplně jiné. Ale nečekala jsem na zázrak a jednala jsem. A nechtělo se mi koumat nad tím, jak je možné, že zatímco já několik měsíců lítám po pohovorech, tak sousedovic dcera to jednou zkusila a našla místo napoprvé. Tak měla v tu chvíli víc štěstí. Kdybych si ale dala tu práci, tak bych určitě našla zase něco, v čem jsem měla víc štěstí zase já.