Re: Sebeúcta ve vztazích - jak si ji vybudovat?

Další věc, která se může hodit:

Zařídit si to tak, aby vám bylo dobře primárně se sebou samými, tj. abyste k potvrzení sebehodnoty nepotřebovaly nikoho druhého.

Tím nechci říct, že máte žít jak poustevník na pustém ostrově, to vůbec ne. Asi nejvíc to osvětluje zásada "lepší být sám, než ve špatné společnosti."

Já jsem natolik sobec (a kdoví, jestli ne taky trochu schizoid, jak to tu popisujete ) že bych nebyla ochotná být s někým, s kým by mi nebylo líp než se mnou samotnou. No a protože je mi se mnou samotnou dost dobře, tak jsem, než jsem potkala svého manžela, který tuhle podmínku splňuje , byla několik let sama a bylo mi krásně - měla jsem pořád co dělat a okolo sebe dost lidí a po vztahu jsem nijak netoužila.

Další kladná stránka sobectví je, že nejsem ochotná dělat žádné ústupky, abych se tomu druhému zalíbila. Buď mě bere takovou, jaká jsem, nebo se nedá nic dělat a nejsme kompatibilní a pak by to stejně nedělalo dobrotu.

Tím proboha nechci říct, že musí být vždycky všechno po mém, to vůbec ne. Pokud jde o kompromisy, tak jsem jich myslím schopná úplně normálně tak, jak je to zapotřebí. Ústupky jsem myslela věci, které by mě vnitřně štvaly, ale měla bych pocit, že musím, jinak mě partner přestane brát. Tak toto neee


Důsledně od sebe odstřihnout (aspoň zpočátku, později to už možná ustojíte) lidi, ze kterých máte pocit, že vás srážejí.