Re: Jedno dítě a dost

mám kamarádku, je jedináček, její manžel taky jedináček...Jo, občas zaskuhrají, že jim zase volají rodiče, že jak si to nemůžou "rozdělit " mezi další děti, tak jsou upnutý jen na ně..Ale žádnej velkej problém s tím fakt nemají, oba mají spoustu přátel a určitě netrpí tím, že by se v případě nouze neměli na koho obrátit atd.
U nás pořád přetrvává takovej ten pocit, že je sobeckej ten, kdo má víc dětí, že ten, kdo má jen jedno, případně nedej bože žádný!! by se měl cítit nějak provinile, hledají se důvody, proč to není dobrý, jak se jednou budou cítit sami atd atd...
Podle mě je to blbost, mít víc dětí je taky často druh sobectví a často se cítí sami právě ti, na něž se děti ve stáří vykašlali, ten, kdo děti nemá, žádnou takovou péči neočekává a bejvá paradoxně šťastnější.
Sourozenecký vztahy jsou všelijaký, často i dost dramatický, často není o co stát...
Já nekritizuju víc dětí, jen si myslím,že každej má právo-bez tlaku okolí-si sám pro sebe určit, co je pro něj nejlepší...