Re: Jedno dítě a dost

Maryl,
já jsem chtěla jenom jedno dítě. Ne kvůli financím,ale protože se necítím být předurčena k tomu,abych rodila jako o závod a tahala za sebou mateřskou školku. To říkám na rovinu bez všech příkras. Manželovi taky stačilo jedno dítě,takže neshoda v tomto nebyla žádná. U nich po generace měli vždy jenom jedno dítě,ale,když se nám narodil syn,řekli jsme si pak,že si pořídíme ještě jedno dítě,aby tu jednou nebyl sám. V jednom roce totiž zemřeli manželovi prarodiče i matka a tak zůstal bez příbuzných(zůstala mu jenom stará babička).Vzdálenější rodina je různě po světě. Když se mi narodila holčička užila jsem si to parádně,protože jsem najednou měla holčičku,kterou jsem si mohla parádit. Taková živá panenka,která mi vynahradila tu kopu starostí kolem.
Nebudu tu tvrdit,že dítě není finanční zátěž,protože si to nemyslím. Pokud chceš dítěti dopřát kvalitní věci,podporovat jeho zájmy a kvalitní vzdělání je potřeba na to ty finance mít.Je jasné,že s odchodem na MD se sníží rodině finanční standard pokud nemá vytvořené dostatečné rezervy. Ty řeči,že nejdražší je první dítě jsou bohapusté kecy,protože v dnešní době málokdo schovává hadříky a potřeby po dětech. Jednak je to za pár let nemoderní hadr a za druhé ani na to nebývají prostory. Já například kdybych se teď rozhodla mít další dítě,tak bych úplně všechno musela kupovat nové,protože kromě lega dupla,které jsem schovala pro vnoučata nemám už doma vůbec nic. A neměla jsem to ani po prvním dítěti,protože jsem to hned posílala dál,abych se zbavila zbytečných krámů v bytě.
Každý si může pořídit dětí kolik chce,ale taky za to ponese osobní odpovědnost . (tedy pokud se nebavíme o jisté skupině obyvatel,kteří se množí,jak králíci a o děti se nestarají)
Jestliže se rozhodneš mít dítě něco dostaneš a něco zase patrně ztratíš. Já si myslím,že někdy je méně víc,protože mít několik dětí a k tomu třeba nefunkční vztah nebo zbytečné nervy rodičů z toho,že se o děti nemůžou postarat,tak to bych fakt nedala. Řešit jestli můžu koupit jeden nebo dva pribináčky by mě nebavilo,takže já za sebe volím raději méně dětí a finanční zázemí na dobré úrovni,tak,abych mohla dopřát sobě i dětem.
A to jaké budou mít děti spolu vztahy v dospělosti fakt moc neovlivním.Mám sourozence ,vycházíme spolu dobře - bez problémů a přesto žijeme naprosto odlišným způsobem života.

Třeba moje sestra má dětí 5. Z prvního manželství dvě dospělé (1 ještě studuje) a z druhého manželství má trojčata. Chtěli ještě jedno miminko spolu a dostali hned tři. :-D
Mají se setsakra co otáčet a sestra dělá co může,aby to zvládala. Vím,že to má těžké a,že je někdy hodně unavená,ale bylo to její rozhodnutí pořídit si takhle velkou rodinu a nasměrovat svůj život takhle.

Je jasné,že já můžu dětem dopřát o hodně víc věcí,než ona,ale zase její děti mají úplně jiné zájmy,takže taky nestrádají.Ale žijí prostě na jiné úrovni.