Já myslím, že toho na něj bylo najednou moc. Nebyl zvyklej nic dělat a teď místo pomalýho zapojování do péče o domácnost BUM! má to celý na krku včetně cizího dítěte. Je jasný, že jste z toho oba dva vyčerpaný psychicky i fyzicky.
Já bych mu zavolala s tím, že jsme přeci dospělý lidi, ne puberťáci. Oba toho máme moc, ale je to prostě takový období, nikdo za to nemůže, tak se musíte dohodnout, jak to překonat.
Domácí práce snižte na minimum. Luxovat jednou za měsíc, wc a koupelnu mýt jednou týdně. Noste oblečení, co se nemusí žehlit. Zkuste se na tomhle dohodnout. Ohledně vaření bych se spokojila se studenou stravou, případně občas si přinést něco teplého z restaurace.
Manželovi bych zdůraznila, že chápu, že je toho na něj teď moc, ale miminko chcete oba a nedá se nic dělat, tak oba to musíte nějak přežít. A ať si řekne, jestli chce, abys mu občas připomněla,co je potřeba udělat. Ne, že bys ho chtěla dirigovat, ale když na to není zvyklý, nemá zajetý systém, tak jestli chce abys mu to připomínala. Nebo jestli to máš nechávat čistě na něm, co jemu víc vyhovuje.
-------
Do domácnosti ho zapojuju dva roky - a výsledek je takový jaký je.
Syn - tím spíš když se půl dne zabavuje sám - nadělá tolik bordelu, že koberec pod nánosem drobků není vidět za tři dny. WC a koupelnu jsme nemyli měsíc - takže chtít po něm, aby ji myl týdně jak navrhuješ, to bych se se zlou potázala

Prádlo nežehlíme vůbec celou dobu, co jsme spolu. Takže tolik k mojí náročnosti, opravdu toho po něm chci moc, po chudáčkovi.

Opravdu po něm chci jen naprosté minimum.
Já první krok dělat rozhodně nebudu. Pokud mi někdo v těhotenství s takovým průběhem říká, že jsem labilní hysterka, tak to je pro mě naprosto neskousnutelné. A jestli o projevech těhotenství nic neví, ať si to někde přečte, je to snad dospělý chlap, mám se k němu chovat s úctou a vážit si ho, ale jak, když se chová jako blbec.