Re: Hádka v těhotenství

Dobré ráno,

kdyby tedy někoho zajímalo, jak to u nás dopadlo.... Během dne muž napsal dlouhý mail, co mu vadí a co by potřeboval. Nutno podotknout, že to bylo (mail) racionální, neútočné a sedělo to jak pr. na hrnec. Na ten mail jsem nereagovala, chyběly mi slova V šest večer zavolal, jestli "může" přijet domů - přijel. Jakoby nic jsme společně zabalili synovi dárky k narozeninám, které byly připravené v obýváku na koberci, pak jsme si to vyříkali a došli k několika kompromisům.

Podotýkám, že včera a předevčírem jsem opravdu měla "náladičku", přirovnala bych to k tomu, jak se mi hormony vzedmuly tři dny po prvním porodu. To jsem v prvním těhotenství vůbec nezažila, ostatně ani v tom prvním šestinedělí v výjimkou toho třetího dne po porodu. Není to zrovna příjemné

Včera jsem v afektu vygruntovala téměř celý byt, večer z toho byly doslova jatka (na kontrole dnes ráno naštěstí zatím vše ok). Není to samozřejmě tak, že bych ten měsíc jen ležela, každý den jsem to uklidila aspoň z toho nejhoršího, co tu syn udělal, když se několik hodin sám zabavoval. Dovedete si představit, jak by po měsíci bez mého zásahu vypadal byt, kde má půl dne čtyřleťák volnou ruku? Kdy si sám chodí do lednice a špajzky, nandává si jídlo, připravuje si pití, hraje si po celém bytě s vodou, máčí v umyvadle modelínu a další podobné vychytávky? Nechala jsem mu volnou ruku, byla jsem ráda, že se sám zabaví a nechá mě ležet. Hodinu se zabaví u počítače, hodinu něco děláme, zbytek se zabaví sám, částečně hračkami, částečně krámováním. Druhý půlden hlídají příbuzní.

Nebudu se tu s nikým jak trhovkyně dohadovat, kolikrát muž utíral prach/kolikrát se má utírat. Ten váš mylný výklad ve frekvenci, na kterou reagovali "m" a "Br" vznikl tím, že u nás se prach neutírá, ale luxuje vysavačem, takže když jsem napsala doslova "utřít prach (vyluxovat), bylo myšleno utřít prach. Jestli někomu vyhovuje utírat prach jedno ročně - směle do toho, vaše věc

Jinak pochopitelně muž celý měsíc "aspoň trochu něco dělal", kdyby nedělal v takové situaci VůBEC nic, tak to bych opravdu netolerovala už dávno. Moje chyba byla ta, že jsem zpočátku čekala, že něco udělá sám od sebe ( ), "jeho chyba" je ta, že on na domácí práce prostě nebyl až do začátku vztahu zvyklý, když jsem po celou dobu fungovala já a jeho úkolovala třeba jednou prací za den, tak to šlo, ale když má přijít z práce a má sebrat z balkonu prádlo, posbírat nádobí po celém bytě do myčky, utřít v kuchyni vylitou vodu (syn si hrál) a k tomu se ještě postarat o syna před spaním - to už se mu zdá moc práce bouří se a není schopen to zvládnout On je prostě co se týče domácnosti naprosto mimo, nemá naprosto přehled o tom, co se denně všechno dělá v domácnosti s malými dětmi - takže se to musím naučit přijmout jako fakt. Včera večer jsme objednali robotický vysavač a sušičku, najednou to není zbytečné. Ještě bych dodala, že prádlo normálně složíme do skříně (tričko na čtvrtky) a košile věšíme na ramínka, a třeba ponožky a další věci netřídíme - dá se to na hromádku co je čí a foukne se to do jeho šuplíku. Ponožky nepárujeme, pereme je klidně naruby a naruby je pak dáváme do šuplíku. Takže představa, že bych po něm chtěla vzorné komínky a žehlení je naprosto mimo


Když se mnou muž jezdí dva roky nakupovat do Globusu a nebo Kauflandu (sama nenakupuji) a kupujeme dokola stále tytéž věci, tak příměr že muž pošle ženu koupit do tmel, to opravdu neberu. Takže ano teď když ležím - nejdřív jsem mužovi říkala normálně "sundej prosím tě to prádlo", nebyl schopný ho týden sundat (protože si připadal velmi přetížený) a tak to bylo i s dalšími "pracemi". Když jsem pak viděla, s jak kyselým ksichtem, to prádlo sundává a přidal k tomu hlášku "že odejde někam, kde to nebude muset dělat", tak jsem se už fakt už neudržela a musela si rýpnout něco k jeho výchově a že ho v takové situaci každá normální ženská vykopne. On je prostě naprosto mimo. Je asi třeba to tak brát. To byl prvopočátek celé té hádky.

Názor 70% diskutujících neberu - jestli to u vás doma chodí tak, jak chcete po mě, tak vám to fakt nezávidím. Já prostě trvám na tom, že muž se bude na domácnosti podílet, ne pomáhat, ale podílet ve všech situacích kromě té, kdy žena nepracuje a je doma v domácnosti (nikoliv na mateřské!), to se podle mě podílet nemusí. Pravda, cesty jak ho k tomu přimět jsou různé, přesto si myslím, že jsme za ty dva roky urazili velký kus cesty, ale ještě mnohem delší je před náma )) Já domácí práce neberu jako výhradně svou povinnost, ale jako záležitost nás obou. Do práce jsme taky chodili oba dva a já jsem v práci trávila víc hodin než on a šlo to, proto jsem nebyla schopná vidět, proč on to nezvádá ani částečně, když v práci tráví míň hodin než já a má podstatně pohodovější práci.

Muž mě naopak požádal, abych mu některé věci detailněji vysvětlovala, což nevím jak dělat, protože pak mám sklony chovat se k němu jako k blbci. No musím na sobě pracovat.

Jinak bylo vidět, že měl přítel trochu výčitky, že jsem včera uklízela (ale zároveň byl opravdu rád).

Hláška, že tady je "gynekologů amatérů" mě moc pobavila, díky za ni. Opravdu žasnu, jak někdo nejlépe ví, co mi je, a že ležet je zbytečné a že oni zvládaly domácí práce i druhé dítě. Doufám, že jste aspoň na sebe pyšné

Dobře, budu mu psát nákupní seznamy Bohužel mu přijde normální, přivézt JEDEN rohlík, naopak zase před několika týdny koupil dva dny po sobě deset rohlíků (jen pro mě a syna), takže seznam je asi fakt na místě.

Uf, to jsem se vyjádřila mnohem víc, než jsem chtěla..