Jízlivá tchyně

Na rodinu chodím, ale pro tohle osobní téma jsem si změnila nick. Tolik úvodem.
Můj narůstající problém se jmenuje jízlivá tchyně. Opravdu je to nejvýstižnější označení. Nějakou dobu už mi to docela vadí a proto píši. Shrnu to. Tchyně je hodná ženská, má ráda vnoučata, hlídá když potřebujeme, ale tento její příjemný charakter kazí jedna vada. Je strašně jízlivá směrem k ostatním lidem. Ke všem . Pouze své dvě děti a svá vnoučata nepříjemnými poznámkami nezahrnuje. Dříve taková byla jen občas, starala se o nemocného tchána a byla v jednom kole. Od té doby co zemřel se cca rok vyrovnávala statečně s jeho smrtí, a nyní asi půl roku je řekla bych z největšího zármutku venku a veškerou svou energii a volný čas ( který by nyní mohla intenzivněji trávit třeba svými zálibami nebo s vnoučaty nějak aktivně ) rozdělila mezi sledování TV seriálů a komentování chování a vzhledu ostatních lidí. Je jí 70 a zdravotně je fit, fanančně zajištěná. Poslední půl roku se jakékoliv naše setkání neobejde bez jejího nepřímého útoku na mě. Chápejte, nejsem žádná putinka a být to cizí člověk, tak se rázně ohradím nebo s ním přeruším kontakt. Ale tady mě brzdí úcta k jejímu věku a příbuzenský vztah. Několikrát jsem jízlivost oplatila také jízlivostí, ale mám pocit, že to ji právě baví, tyhle " souboje". Ale mně to přijde ubohé. Několikrát mě její jízlivost zaskočila a já zůstala beze slova a to zase měla evidentní pocit "vítězství" a dlouhodobě bych se nechtěla dostat do role jejího otloukánka. Trochu mám pocit, že trpí tím, že už ztratila aktivní pozici matky/manželky a nedokáže ji nahradit ničím jiným ( přátelé, cestování, hobby - byla ten typ obětující se matkomanželky postižené ještě k tomu syndromen " moje rodina a moje děti jsou dokonalé " ). Chtěla jsem si nechat poradit tady na rodine, co s tím. Nebo jestli nevíte jak elegantně ji utnout. ona to provádí strašně šikovně. Dlouho mi trvalo než jsem na to přišla, že mě vlastně shazuje. uvedu několik čerstvých příkladů ze svatby na které jsme byli všichni z rodiny:
1. Těsně před nástupem do obřadní síně mi povídá "ustaraným a zklamaným " hlasem " ... a nemá Kaja(MM a její syn) ten oblek nějaký malý přes břicho? Mně se zdá že mu šponuje....na plese měl nějaký jiný ... " Řekne to mně ! ne jemu ! navíc tak aby on to neslyšel ( o něj a o oblek vůbec totiž nejde-manželovi oblek moc slušel, byl kvalitní a seděl mu a já se fakt snažila vybrat hezkou košili a kravatu ).
2. Jdeme seřazeni špalírem do obřadní síně a tchyně jde za mnou a povídá jakoby se soucitem v hlase " ... zdá se mi, že máš červenou asi odřenou patu z těch lodiček , a ty nemáš ani silonky, mohla jsi říct, já bych ti půjčila, ted´budeš mít krvavou patu.... " Takže naoko ochotná tchyně, ale já vypadala před ostatními svatebčany jako debil, co si neumí pořídit silonky. To že jsem měla hezké šaty, upravené vlasy už nikdo nepostřehl.... bod pro tchyni.
Tolik pro ilustraci. Takovýchto historek mám mraky. MM jako většina chlapů není schopen tyto nuance v komunikaci vůbec postřehnout. On je velice technický typ a v náznacích nepochopí vůbec nic. Proto si nejdu stěžovat k němu, ale k vám. omlouvám se za romám, ale hromadí se to ve mně už dlouho .... Takže prosím baby rad´te !