Re: jízlivá tchyně

Jestli je to na mě - tak jo, lidi z rodiny, moje tchýně a pratchýně konkrétně.
Já jsem byla několik let tak hodná, slušná, tichá (a mladá a blbá!) a opravdu se to začalo stupňovat - s dětmi jeden velký skok.

A pak si rozhodně nikdo nebral servítky. Dokud se jízlivky dotýkaly jen mě, šlo to. Ale co se týče mých dětí nebo rodičů, vyjela jsem a od té doby jsem za tu zlou mrchu, co nemá smysl pro humor.

Ony to byly takové jakoby nenápadné poznámky tu a tam, např: "Já jsem měla po porodu 63 kilo, to jsem ale byla vyžraná jako prase!" Tchýně je totiž hodně štíhlá a do svého vzhledu investuje nemalý čas a finance. Já jsem po porodu vážila skoro 80, teď mám něco přes 70 jsem spokojená, to ona nechápe.
"Tak ono se to udrželo? No to bude stát peněz!" - reakce na moje druhé těhotenství.

Nakonec jsme nic, absolutně nic nedělali dobře - špatná svatba, hnusná jména dětí, debilní kočár, špatně zařízený byt - měli jsme říct, tchýně by poradila, zařídila, ona se vyzná, narozdíl od nás. Tisíce drobností. Jako poslední kapka byla věta rádoby v žertu: "No jó, oni ti lidi tu rakovinu mají stejně z toho, že mají ho..o co na práci, to já bych si to nemohla dovolit. Já už su taková, mě práce nevadí. Někdo na ně musí makat..." no, to už nedořekla, protože to už bylo moc, moje máma měla rakovinu.

Návštěvy se omezily, mám větší klid.