Re: Spolupráce pedagoga a rodiče v případě agres. dítěte

Arsielo, promiň, ale hlasy na vyloučení - já si myslím, že člověk než dítě dá do školky, tak snad ví, co by dítě mělo zvládnout, ne? A pokud nezvládne, tak logopedie příp. neurologie...
U nás třeba zařazují do kolektivu chlapečka, který byl nevím do kolika let úúplně hluchý a do školky jde po té, co má pár měsíců voperovaný aparát a konečně slyší, ale skoro neumí mluvit, protože samozřejmě má několik let skluz ve slyšení/mluvení... Od začátku se počítalo, že jeho sžívání s kolektivem může být horší, navíc náchylnost toho aparátu atd. ale paradoxně chlapeček je úúúplně skvělý a děti ho berou jako by žádný problém neměl.
Vidím na naší holce, jak je z něj nadšená...i přes to, že nemluví.
Je mi jasné, že s chlapečkem asi chodili od malička po doktorech, věděli, jak k němu přistupovat, jak ho vést... Právě proto mě překvapuje, že někdo u tříletého dítěte nemluvení, nedorozumění s vrstevníky neřeší Nebo ho řeší až po té, co má ve školce komunikační bariéru.

Nehledě na to, že moje starší dcerka do tří let taky nemluvila, ale pozor, nikoho nikdy nebila - s každým, úplně s každým se domluvila rukama nohama... Byla jsem s ní na dětské neurologii, dělali jí UTZ mozku... a závěr byl, že je inteligentní, bez poruchy a dle jejích gest, kterým fakt rozumí každý je jasné, že je jen na mluvení líná, což se i brzy projevilo. Začali jsme víc dělat hloupé a ona dost rychle začala mluvit... A do školky šla od téměř 4 let, kdy opravdu už mluvící bariéru neměla.

Já chápu, že každá maminka potřebuje jít pracovat, ale stále tvrdím, že pokud dítě na to nemá, tak na to nemá a pokud jí řekne i psycholog, že ještě na mš nedozrál, tak si myslím, že mu mš může i ublížit Zle nemyslím ani řádek, co jsem napsala