Re: Spolupráce pedagoga a rodiče v případě agres. dítěte

Jako učitelka MŠ a logopedická preventistka s 30 letou praxí se občas potkávám dětmi, které se chovají v začátku docházky do MŠ stejně jako Váš chlapec. Problém bych rozdělila na 2 různé i když spolu mohou souviset.
Negativní projevy chlapce mohou mít příčinu v tom, že se rodinná výchova výrazně odlišuje od vedení dětí a situace v kolektivu MŠ. Napadání ostatních dětí je v tom případě protestem proti režimu dne a pravidlům života v MŠ, dítě si netroufá na učitelku, ale na děti ano. Nebo se dítěti rodiče naopak věnují až příliš a dítě se může v MŠ takovým chováním snažit upoutat na sebe pozornost dospělého na kterou byl zvyklý, která mu chybí a neví jak si to jinak zařídit.Možná také chce jen hračku, kterou má druhé dítě a nezná vhodný postup jak ji získat a protože se neumí domluvit slovy a to ho stresuje tak "mluví rukama" . Možná je také ze začátku v MŠ příliš dlouhou dobu a potřebovalo by si zvykat postupně . Např. začít s pobytem 1-2 hodiny denně a postupně přidávat až na celý den.Po adaptační době, až dítě zvládne nároky a pravidla života v kolektivu zpravidla napadání druhých dětí vymizí. Někdy může být příčina v osobnosti dítěte. Opožděná řeč může signalizovat opožděný psychomotorický rozvoj nebo snížení mentální úrovně dítěte. V tom případě je vhodné se poradit nejlépe v pedagogicko psychologické poradně, protože ty na rozdíl od klinických psychologů a logopedů znají lépe problematiku v MŠ a předškolního věku.
Co se týká řeči dětí, tak za posledních 10 let se obecně velmi zhoršila. Nepamatuji si, že dříve bychom měli tolik 3 letých dětí, které znají pouze několik slov - čili nastupují do MŠ bez základní schopnosti se domluvit. Nevím , zda se to týká Vás, ale hodně matek dnes vůbec nerozvíjí řeč svých dětí mezi 2-3 rokem, kdy je na to nejvhodnější doba. Na dítě je třeba od kojeneckého věku soustavně mluvit , učit je jednoduchým říkadlům, zpívat mu i s ním, číst mu i s ním " leporela",vyprávět mu krátké pohádky a příběhy, později číst pohádky. Ptát se dítěte a trvat na jeho víceslovné odpovědi, komentovat vše co spolu děláte - provokovat dítě k řeči co nejčastěji - „teď ti nerozumím co říkáš - řekni mi to ještě jednou“. To že děti ve 3 letech nemluví bývá jen vyjímečně způsobeno něčím vážným. Jazýček, rty, pusa dítěte jsou svaly. Když se sval netrénuje nerozvíjí se, nesílí a nezvládá to, co by jinak už mohl zvládnout. Když se na dítě soustavně nemluví, nevyžaduje se od něj snaha, aby samo řeklo,co potřebuje a splníme mu jeho potřeby a přání, aniž jej "nutíme" aby se snažilo vyjádřit řečí co potřebuje, dovednost mluvení se nerozvíjí. Slovní zásoba kterou dítě má, se neaktivizuje. Je nutné se denně rozvoji řeči věnovat - rozcvičovat mluvidla, dělat s pusou různé cviky- čertíka, koníka, nafukovat tvářičky, rozcvičovat jazýček atd., deklamovat jednoduchá říkadla. Výsledky se většinou dostaví v krátké době. Rodičům vždy říkám - jezdit na kole se dítě naučí ježděním a mluvit jenom mluvením. Je potřeba dítě "koupat" v řeči - mluvit na něj a s ním co nejvíce . Je mi vždy líto dětí i maminek, které "prošvihly" dobu rodičovské dovolené, kdy měly dostatek času na rozvoj řeči svého dítěte .