Re: Drzá učiteľka

Markéto, zhruba podobně jako to už řekla Štěpánka. Já nemám ani tak problém, že bych se nedokázala bránit nebo nějak zpracovat třeba takovou situaci, jakou diskutujeme tady. Ale mám pocit, že v poslední době hodně přituhuje, lidí jako asi je Petka a její rodina přibývá, jsou čím dál otrlejší, destruktivnější, bezohlednější. A jakoby byli "mlčící většinou" nejen akceptováni, ale snad i vnímáni jako dobrý příklad "jak být asertivní".
Dokavad jsem ještě pracovala ve škole (než jsem šla na mateřskou), nevnímala jsem to tak palčivě, protože jsem konflikty s rodiči zažívala spíš výjimečně a hlavně pracovala pod dobrou šéfkou, které na zdravém klimatu ve škole hodně záleželo.
Až teď, když to tady čtu a vidím situaci spíš zvenčí, tak je mi z toho úzko.
Učení je skvělá práce a je fakt, že když jsi v práci, děti tě nakonec za všechno "odmění". Jenže ono je toho víc, než jen destruktuvní rodiče. Potupné "doplňující studium", zvýšené platy tak, že bych po návrtu do práce šla s platem snad o šest tisíc níž než před mateřskou, odborné problémy, které postupně nenápadně ale plynule znemožňují kreativní, smysluplnou práci, tlak na to, aby se pracovalo především formálně a hlavně "nenapadnutelně" a X dalšíh věcí.