Re: Nekázeň ve školách

Sid - popravdě, řediteli jsem volala a snažila se dohodnout schůzku, abych ho seznámila s problémem a on mi po telefonu řekl, že takový kraviny nebude řešit, že má x podřízených a 1200 žáků a že kdyby každou takovou věc řešil denně, tak nebude dělat nic jinýho. Takže jsem vyvodila, že v týhle škole prostě nemá smysl setrvávat, když jim chybí vůbec snaha o spravedlivý přístup k žákům a ani řediteli nestojí za to, aby se touto zjevnou nespravedlností zabýval.
Takže plýtvat energii na tuto kauzu jsem brala jako zbytečné. Ale kdybys viděla, jaké hodnocení /slovní a známky/ dceři vystavili na tu další školu a které mi s hrůzou ukázala ředitelka nové školy, tak bys vraždila. A to jsem ale opravdu měla chuť vraždit, načež mi ředitelka nové školy řekla, že se mám na to raz dva, že dcera donese každému vyučujícímu všechny své sešity, které měla plus žákovskou a na hodnocení nebudou brát ohled, ať se nerozčiluju, že to nemá smysl, je to na dlouho a vyčerpává to. Že se mám soustředit na to, aby dcera rychle zapadla a doučila se. Protože spoustu věcí ve spoustě předmětů brala v původní škole úplně zpřeházeně, měla individuální plán plus přezkoušky.
Ale dcera je dříč, to původní hodnocení jsem po domluvě se školní psycholožkou a ředitelkou jí neukázala, jen jí řekla, že tam jsou vyložené lži za účelem ji pošpinit a znesnadnit začlenění do nového kolektivu. Takže ona se zakousla a jela jak mašina, aby dokázala, že opravdu patří mezi nejlepší žáky. A dokázala to.