Re: Rozpad dlouholetého manželství

Diskusi jsem nečetla a řeknu ti jen pár prvních dojmů.
Asi ten nejsilnější - z jakého důvodu jsi na tohle přistoupila? Respektive, jaký důvod může být tak silný, že se "dobrovolně" vystavuješ tomu, poslouchat zamilované telefonáty svého muže nějaké jiné? (A proč, pokud už jsi nabeton rozhodnutá udržet aspoň formální soužití, se s ním nedomluvíš, ať si tohle odbývá tak, abys o tom nevěděla???)

Připadá mi z toho, že někam velmi daleko zmizela tvoje sebeúcta. POkud jde o existenční otázky, to samozřejmě těžko soudit, může to být opravdu komplikované. Ale nedělej si iluze, že tímto děláš něco pro syna. Takhle moc nefunkční vztah není nic, v čem by bylo dobré růst (to jsou pak ty děti, které v dospělosti říkají, že se měli rodiče raději rozvést).

Takže: zvážila bych znovu, jak by ten život měl vypadat, abych ho mohla žít (ne jen se zaťatými zuby a hromadou antidepresiv přežívat). Může to být klidně tak, že budete dál spolu - ale pochybuju, že by to mohlo fungovat tak, že bude před tebou milostně tokat s jinou. Nebo to může být tak, že zůstanete společníky firmy a vymyslíte civilizovaný rozchod. Nebo tak, že se rozejdete se vším všudy.

Jo a malá rada - jestli chcete zůstat přáteli, řeš to. Protože pokud to nebudeš řešit a budeš v tomhle žít tak, jak to popisuješ, přátelství nevydrží. Nastoupí nenávist. Otázka času.