Respekt z řízení auta

Nevím jak to přesněji nazvat. Zajímal by mně váš názor.

Donedávna jsme byli rodinka bez auta.Vcelku spokojení téměř všude jsme se vlakem dostali.Ale hlavně mně se špinavé vlaky a vláčení těžkých zavazadel a k tomu děti nelíbilo. Taky když jsme potřebovali třeba na pohotovost museli jsme otravovat tchána,který musel být stále v pohotovosti(Matýska často trápí uši). Takže si třeba nemohl ani po příchodu z práce dát pivčo. Do některých míst jsme se nedostali to kyž měli kamarádi nějakou pařbu v končinách kde bus ani vlak nejezdí.
Manžel ač řidičák má nikdy jezdit nebude(o tom se rozepisovat nechci má pro to své důvody). Takže jsem se víceméně nechala dotlačit do toho si udělat řidičák(tchán může s ježděním klidně za chvilku skončit je mu 60 let) . Nyní mám přes měsíc řidičák a poslední týden i své auto. A přepadají mně různé strachy. Není to takový strach,že bych se nebyla schopná pohnout. Když už jedu tak jedu a je to v pohodě(parkování kapitola sama o sobě).Ale když nad tím pak přemýšlím tak auto je momentálně největší hrozba co se mé rodiny týče a já mám výčitky,že je tomu vystavuju bojím se,že se něco stane. Nebo,že mi někdo vlítne pod kola a mně potom zavřou do vězení. I pro mé děti je to novinka včera jsme jeli na nákup potom do mateřského centra a Matýsek po mně křičel "pomalu"
A nějak mi s tímto autem nejde rozjíždění do kopce s těmi předchozími mi to šlo skvěle i instruktor se divil jak mi to krsně jde. U tohohle našeho nového auta mi to bud couvne dozadu nebo i chcípne
Podělte se prosím o své zkušenosti se začátky řízení. Potřebuju se uklidnit,že bude lépe a že jsem neudělala hloupost.