Re: Rána do srdce

Chápu. Taky sem to tak měla, byla sem lítostivá až hamba, když "u taťky byla sranda, teta mi uvařila výýýborný párek, a mají kocoura, a moc sme se nasmáli". A já po ní pak chcu aby si udělala úkoly, a prostě sem to projela na celé čáře. Chtělo se mi křičet, ale dyť to není fér!
A pak se to někde zlomilo, přestala sem soupeřit o titul nejlepší bytosti na planetě Zemi, a tak ňák se mi ulevilo. Prostě to přešlo.
Teď su ve fázi "garáž není všechno, prdýlko, protože se tam nedostane mráz a nemůžeš pak škrabat okna a přídeš o radost ze zimy".
Beru to prostě jako trénink argumentace, teď už mi to neublíží. Ono prostě u babičky dycky bude líp chutnat a u taťky bude větší sranda. Noaco. Já umím hrát nosem na flétnu