Re: Rána do srdce

ahoj Claire, vím, že to bolí, ale ty děti to tak nemyslí, že by řečmi o jedné straně ubližovaly druhé - prostě něco zažily, bylo jim fajn a chtějí se podělit...já si z dětství taky pamatuji dodnes, že jsme se s bráchou těšili na víkend s tátou (naši se rozvedli), protože nevařil a chodili jsme do restaurace na smažák s hranolkama (je to blbost, ale pamatuju si to dodnes a je to moje nejoblíbenější jídlo!) a samozřejmě že v těch 6, 7 letech jsem neřešila, že tím matce ubližuju, když jsem jí nadšeně vykládala, jak jsme se měli...zkus se na to podívat z pohledu těch dětí. a čím jsou starší, tím víc ocení to, kdo o ně pečuje denně a jak je to těžké být na to třeba sám (ale to až v pozdějším věku)