Re: Rána do srdce

Tomuhle strašně rozumím, prožívám zrovna něco podobného.
Ex si bere děti sotva jednou za měsíc a když už si je vezme, tak jim prostě dopřeje, bazény, divadla, kina, obědy v restauraci a děti se mi pak vrací úplně nadšené jak teta a tatínek jsou nejlepší na světě a jak se teta pořád směje atd. atd. Píšou tetě smsky, jak jí mají strašně rády a jak už se na ní těší. To, že je tatínek častěji vidět zájem nemá, že jim nepřidá na hory, kroužky nebo školu v přírodě taky nevidí. Rozumově samozřejmě vím, že mám být šťastná, že děti jezdí k ex rády, že teta je má taky ráda, ale to . Prostě to bolí. Já budu vždycky ta co vychovává, vzteká se u domácích úkolů, nutí je uklízet a učit se, ráno je honí do školy atd.
Taky se mi chce křičet... ale to není feeeeeeer!!!!!

Jsem ráda, že slyším, že v tom nejsem sama, říkala jsem si, jaká jsem hrozná macecha, když takhle v podstatě žárlím. Snažím se to přecházet a nesoupeřit, ale někdy je mi to fakt všechno hrozně líto.

Každopádně vím, že tohle je v podstatě ta lepší varianta, takže prostě musím být šťastná, že je to tak jak je a že děti nebrečí, že k ex nechtějí.