Re: Rána do srdce

Mám také nevlastní dítě, je u nás, tedy v péči otce. Už 7 let. Začátky pro mě byly těžké. Získat si její přátelství, překonat předsudky vlastní mámy atd. atd. A to samé jsem slýchávala i já. U mamky jsme měli to a to, s mamkou jsme byli tam a tam. Bylo mi to líto, protože rozvod jsem nezavinila (seznámili jsme se až po pár letech). Jen jsem chtěla, aby to "nějak" fungovalo. Teď už se sama sobě jen směju. Nevl. dcera to neříkala proto, aby mi ublížila, jen konstatovala a později, když se vztahy s matkou uklidnily, jsem zjistila, že podobné řeči vede i u nich. Ber to tak, že to dítě má s "macechou" svůj vztah, není to vztah máma a dítě. Stejně tak bys mohla žárlit např. i na babičku. To byl např. u mě i impuls to hodit za hlavu - narodilo se nám první vlastní dítě a dcerka chtěla mít po nějaké době svůj klid, odpočinout si od blázince s miminkem a pak i druhým a tak trávila čas ráda i u babičky a já najednou slyšela věty typu - babi mi dneska upekla to a to, babi mi koupila to a to... A mě cinklo o čem to vlastně je ;-)