Re: Položka na účtence

beznicku
- právě, tohle dělá každá máma, každá normální máma, i já se chovala jako většina maminek - ale mé dítě se dnes nechová jako většina dětí. Jak to?

Jejich otec je despotický, ale je v tom ještě něco nvíc - on nakonec vždy ze sebe udělá chudinku a vzbuzuje v lidech lítost, nikdy neřekne jasné ne - ze všeho se vykroutí oklikou.. nepříjemné věci nechal vyřizovat mě a sám byl nad věcí.. Ty děti tátu vnímaly zamnipulovaně - ony neviděly, že když jim něco vyčítám, tak to vlastně vyřizuji otcovy připomínky k nim - otec byl ještě schopen mě zarazit, ať nejsem tak přísná.. a já jen sdělovala jeho výtky.. po letech jsem to třeba dceři připomněla, co k ní táta měl - a úplně mi vyrazilo dech, že se do mě obula, že tatínek nic, že to jsem já byla ta hrozná a když jsem se nad tím zamyslela, tak to tak mohla vnímat - já to totiž "vyřizovala".. ne jejich tatínek - ten se tvářil jako neviňátko a dělal opičky.. to se musí zažít, tohle se těžko vysvětluje, jak to funguje, jak jeden z druhého udělá vykonavatele své vůle a sám na sebe nenechá dopadnout ani krapet špatného světla.. dnes to vidím jasně, ale tenkrát.. to jsem třeba chtěla, aby děti měly s otcem dobrý vztaha on jim nemusel nic vytýkat - tak jsem to takto dávala dohromady.. upozoňovala je na nedostatky, které mi předtím předříkal jejich otec.. aby se děti srovnaly a jejich otec už k nim žádné výtky neměl - a vůbec mi nedošlo, jak tohle funguje... a nebylo to jen směrem k dětem, ale i k mým rodičům - on jim nevytknul nic přímo, jen se na ně příjemně usmíval - výtky šly na mě a já to s nimi vyřizovala jako své výtky - a nakonec se rodiče mračili na mě a on byl pro ně pan úžasný.. Táta to ke konci života prokoukl, mluvili jsme pak o hodně věcech - ale už nám moc času nezbylo, brzy umřel..