Re: Znám

Je složitý najít hranici ke každému, koho milujeme.
Ale já jsem v té snaze pomoci komukoliv fakt přeháněla, to vím...právě jsem psala, že jsem naprosto potřela svoje potřeby pro druhé
Oni i já jsme to brali jako samozřejmost. TOHLE na tom bylo špatně...zapomněla jsem na sebe, všechny doma jsem vyzdvihla na piedestal..a pak - když jsem to chtěla trochu jinak...tak jsem je poštvala proti sobě.
Tohle na tom bylo to nezdravý....v tom jsem udělala tu velikou chybu.
Nic, vůbec jic jsem nedělala jen pro sebe, měla jsem radost přes ně...a žila přes ně....nemontovala jsem se do nich, to ne, ale - měla jsem největší raodst, když JIM bylo fajn...a já byla unavená, urvaná a nemocná...
To byl opravdu extrém...a i proto mě to tak mrzelo...
Ale neviním JE, vím, že si za to můžu sama...a kdybych si ten život zopákla s tím, co teď vím, budu ho žít jinak.
A psala jsem to proto, že jsem viděla společné chyby moje s Tylity....vše hrnout dětem a rodině..a pro sebe nic....obětovat se....ale proč, když o to nikdo nestojí?
A když máš jen jedno dítě, o které se strachuješ, pak - vždyť je hezké si ho užít..je ještě malý..ale pak si člověk asi musí všimnout, že klučík trochu vyrost a že nejvíc mu prospěje, když si něco vydobude sám...že na sebe pak bude hrdý, jen mu zdálky pomoct....podpořit, ale nedávat jen tak...škoda, že jsem na to nepřišla dřív.
Jo, prohlédla jsem, a snad není pozdě.