Dceři hrozila pětka z matiky a teď má dobré známky

Možná si některé z vás vzpomenete, že jsem tu před pololetím hořekovala, že dceři hrozí pětka z matiky na vysvědčení (viz http://www.rodina.cz/nazor15993294.htm)
Řekla jsem si, že napíšu, jak celá story pokračovala.
Pan učitel se uvolil dát dceři a celé řadě dalších dětí, kterým pětka hrozila, ještě jednu šanci. Dcera napsala písemku za 4 a tu také dostala na vysvědčení.
Sebevědomí na bodu mrazu, pochopitelně, přístup "jsem úplně blbá a k ničemu". Achjo. Řadu z vás se mi tehdy nepodařilo přesvědčit o tom, že nejsem jenom praštěná ambiciózní matka, která chce děcko nacpat na střední, i když na to nemá, a že dcera je opravdu chytrá holka, která ovšem z nějakého důvodu podává nižší výkon, než by mohla.
Inu... v druhém pololetí se začala probírat jiná látka. Očividně ne až tak jednoduchá, protože řada dětí včetně jedničkářů, dostává z písemek trojky, čtyřky. Dcera nosí jedničky a dvojky. Při srovnávacích testech z matematiky (které, jak tvrdila, byly zaměřeny především na logiku) skončila DRUHÁ, hned za premiantem třídy.
Sebevědomí jí ohromě vzrostlo, z čehož mám radost, protože se následně začala učit s větší chutí a motivací. Přijímaček se už nebojí a hlavně už o sobě nešťastně neprohlašuje, že je blbá.
Tak tady nad tím přemýšlím, jak je to všechno vlastně možné. Že by se jednalo o opožděné ovoce té prosincové měsíční nalejvárny se mi nezdá, protože se jedná o jinou látku. Určitě jí pomáhá to, že se jí začalo dařit - a tím se jí daří stále lépe...
Jakou vypovídající hodnotu pak tedy známky mají? Skutečně se jimi dá měřit, zda dítě "má" nebo "nemá" na to se dále vzdělávat?