Re: Bojíme se říkat "NE" ?
Žiju dost dlouho, abych pamatovala, kdy se určitým způsobem znali a respektovali lidi ze širších společenství jako je barák nebo ulice, každodenní zóna, kudy se chodí.
Kdy si lidi řekli třeba to blbý "dobrý den", pomohli si s kočárem, s taškou.
A taky bylo normální k někomu skočit na kafčo, člověk se nemusel složitě "bookovat".
Dneska když zemře někdo od vedle, dozvíš se to možná z Blesku.
Každej je na Facu, má 2-3 mobily a účty na skajpu a když chce s někým poklábosit, vleze na Rodinu nebo napíše mejl. Kolik ze strážkyň svého soukromí by se tak mírnyx týrnyx zítra vydalo na neohlášenou návštěvu? Kolik by jich takovou návštěvu přijalo?
Jsou lidé, co virtuálně nekomunikují a pak sedí doma sami, ptž na ulici je čekají maximálně kyselý ksichty a arogantní chování. My humanisté dnešního světa se přece domluvíme vlastním soukromým mobilem, že..
Odpovědět