Re: Bojíme se říkat "NE" ?

Niki, přesně tak.

Představa, že nebýt mobilů a PC, tak puberťáci pravidelně navštěvují staré prarodiče za účelem popovídání, je mírně řečeno poněkud naivní.

Bohužel senioři trpěli osamělostí odjakživa. Stačí si přečíst třeba nějakého Raise, v jehož době neexistovaly ani pevné linky, natož jiné technologie.

Pokud je ta rodina funkční, dá se to do určité míry zmírnit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Já jsem daleko větší společenskou osamocenost pociťovala ještě za komančů, když jsme s tátou zůstali sami. A ani tehdy bych to nepovažovala za nějakou "vinu" těch druhých, i když to jistě bylo i trochu dané situací - my jsme žili dost osamoceně, rodiče neměli moc kamarádů a ti, co měli, asi nebyli tak dobří kamarádi, aby se nějak přijatelně angažovali. A je fakt, že my jsme dost výrazně dávali najevo, že to zvládáme sami a o pomoc (s úklidem, vařením atd.) nestojíme.

Což v žádném případě nehodnotím, pouze konstatuji, že jsme si za to zčásti "mohli" i sami, a v životě by mě nenapadlo žehrat na lhostejnost okolí.