Re: Bojíme se říkat "NE" ?

Libik, ale já furt pořádě nevím, o co Ti jde.

Tvá dobrovolnická práce se starými lidmi je děsně fajn věc, o tom žádná, ale to ti lidé nemají žádné kontakty? nikdo se s nimi nebaví? nemají děti, vnoučata? pokud ano, kašlou na ně tito opravdu, nebo by ti staří lidé jen chtěli té pozornosti víc? A jak se oni sami k těm svým dětem a vnoučatům chovali, když byli mladší?

Jak by sis to tedy představovala? jako že si každý v rámci charity najde svého stařečka a bude za ním dvakrát týdně docházet, nebo jak teda? Případně že prohodí pár nezávazných slov se sousedkou na chodbě, OK, ale je-li ta sousedka osamělá a má potřebu sociálních kontaktů, tak tohle ji asi moc nevytrhne.

Ta známá mě ani tak nedojala, jako naštvala, protože já bych v takové situaci milou Máňu chytla za flígr a skopla se schodů.

Fakt je Ti tak zatěžko představit si, i když jsi sama třeba extrovert, že někdo má tak silnou potřebu neurazit, že si tím je schopen až sám uškodit? Než by řekl natvrdo "tohle se mi fakt nehodí, přijď jindy", tak mlčky trpí? Třeba jí nebylo tak očividně blbě, aby úpěla nebo zvracela, to si to fakt neumíš představit? Nebo člověka, co řekně "jen si, Božka, odskoč hodit tu šavli na záchod, mně to nevadí, dopovím ti to, až se vrátíš?"