Re: Schůzka rodičů budoucích prvňáků - matka vznesla dotaz, zda ve třídě budou integrované děti

Tak jsem dočetla....

Z diskuze mám tyto dojmy:

Můj názor ze včerejška koresponduje s názory Femke, tj. zeptat se může a ostatní si o ní mohou myslet, co chtějí. Jistě by bylo vhodnější ptát se v soukromí.

Rozdíly ve vnímání a přístupu těch, co tu nežjí a těch, co tu žijí, jsou diametrální právě kvůli odlošné zkušenosti.

Ač jsem proti různým nařízením, tak povinná integrace mi nepřijde jako úplně zcestná, ale je potřeba si uvědomit ty rozdíly oproti UK, ač ta situace vypadá podobně.

1) školní výuka založená na známkách a neustálém porovnávání jednotlivců mezi sebou
- to je to, co neumožňuje ignorovat odlišnosti, nejen u dětí, ale i u rodičů....prostě lidé mají potřebu vědět, proč ten a ten má za stejný výkon jinou známku....
- již zmíněné propadávání, plnění požadavků po ročnících, ostuda při nezvládnutí....to jsou pozůstatky, které nezmizí žádným nařízením.....ty potřebují čas....a odstranění zlozvyku trvá déle než jeho získání, to je známý fakt. Takže ač někomu připadá 20 let dlouhá doba, je potřeba si uvědomit, že tyto zlozvyky jsou v nás zakořeněné 50 let (minimálně 10 let fašismu, 40 let socialismu).

2) některé problémy neumí většina lidí pojmenovat, natož popsat, o co jde a představit si, co to obnáší
- ještě v našem dětství a během studentských let, když už se o nějakém dys- mluvilo, tak pouze jako o synonimu ke slovu hlupák, blbec.....takže se radši nemluvilo...teď už se to bere jako samozřejmost.....ale protože děti s těmito problémy s námi chodily do škol vždy, tak jsme vlastně celkem zvyklí, je se to správně pojmenovalo, člověk si v hlavě srovnal, že to zná a že ty lidi zná, utřepal obrázek a děti s dys- poruchami jsou přeci normální, že? To je ten cíl i u těch ostatních potíží....ale.....Kdo z nás jako dítě viděl autistu? Vozíčkáře? Někoho s DS? Někoho s kombinovaným postižením? Snad ti, co je měli doma......nevíme o nich nic.....někomu se takové dítě narodí, takže pak nastane informační exploze, člověk zjišťuje, dovídá se....ale až pak.....a nějak mu nedochází, že ostatní prostě tuhle motivaci nemají.....mají své problémy a řeší hlavně je....takže v současnosti je to hlavně o tom, že většina nic neví.....
- zato už ví, že je neslušné se na to ptát....
- také ví, že nemá smysl to studovat, protože na škole se nic nedozví, to až praxí při setkávání s těmi konkrétními lidmi.....
- když se pokusí se s nimi setkávat, dozví se, že to stejně nikdy nepochopí, protože je šťastný a protože má zdravé děti
- poslední dobou probíhá osvěta ohledně autismu...konečně něco.....ale těch problémů je mnohem, mnohem, mnohem více......
- kdo má tu osvětu dělat? stát? speciální pedagogové? no podle předchozích bodů to bude k ničemu, protože ti o tom stejně nic nevědí....musí to udělat rodiče těch dětí.....ne každý, ale někdo, kdo má zájem na tom, aby se o problémech vědělo.....tak jako o zdravé výživě a zdravém životním stylu začínali nadšenci....a alternativní školy také zakládali nadšenci.....a o porody mimo porodnici také bojují nadšenci....i když to vše by mělo být samozřejmé, tak nejdřív se musí najít někdo, kdo z toho tu samozřejmost udělá....někdo, kdo o tom něco ví....
- řeči ve stylu, vy, co nic nevíte, jste hlupáci a chcete nás vyčleňovat, zlepšení stavu moc nepomáhají

3) škola a učitelé by si s integrací měli poradit, jsou profesionálové, ostatní rodiče mají do toho co mluvit, až když má problém jejich vlastní dítko
- současná úroveň vzdělání a vzdělávání pedagogů odpovídá celkové situaci a tedy i povědomí lidí o problémech....už se ví o dys- poruchách, takže součástí učebního plánu pedagogů jsou základy speciální pedagogiky a v nich práce s dětmi s dys- poruchami
- jenže stále většinu pedagogů tvoří ti, co studovali před deseti, dvaceti, třiceti lety.....a pokud sami nemají potřebu se dovzdělávat a navíc je v tom nepodpoří škola (čím to, že většina takového dovzdělávání probíhá v době školní výuky, takže je jen na vůli zaměstnavatele, jestli vzděláníchtivého zaměstnance uvolní), tak je všechno jen na těch speciálních, z SPC a speciálních škol....
- obor Speciální pedagogika je pořád mimo studium většiny pedagogů....buď ze školy vyleze speciální pedagog, který neví nic o výuce na běžné ZŠ, nebo klasický pedagog, který ví maximálně o dy- poruchách....
- o obor Speciální pedagogika pro pedagogy je zájem minimální....no upřímně se nedivím, pokud se učitelé setkávají od rodičů nestandardních dětí s takovým despektem, jako jsem se setkala já

Takže nemáme ani podobný školský systém, ani podobnou historii a ani podobnou přípravu budoucích profesionálů. Podle mě tak jedno podobné nařízení nemůže zajistit podobné podmínky, jaké panují v okolních zemích a už vůbec ne hned.....

Samozřejmě není možné nechat situaci tak, jak je.....ale je potřeba spolupracovat, ne si vzájemně vyčítat, co kdo dělá blbě a ukazovat, že to jde dělat lépe, aniž vezmu v potaz úplně jiné podmínky....

Ona se sitace skutečně mění....pomalu, moc pomalu pro ty, co mají děti s problémy právě teď.....něco urychlit jde (třeba ta povinnost integorvat), ale něco ne (paměť národa). A opravdu mi nepřijde šťastné lidem, co chtějí něco změnit, i když na to třeba nejdou nejchytřeji, dávat facky za ty, co nic měnit nechtějí.....a přesně tenhle dojem ve mně zanechává většina téhle diskuze....

Jo a ještě k diskuzi.....naráželo se tu na to, že po diskuzi vždy něco následuje...hlasování nebo tak něco....Ne, diskuze nebo lépe řečeno beseda je jeden ze způsobů, jak se něco naučit, dovědět....pro někoho tisíckrát lepší způsob než čtení knížek nebo poslouchání přednášek....ale takové besedy se musí účastnit různí lidé s různými názory, aby to něco nového přineslo....i taková blbá Máňa blbým dotazem může obohatit chytráka znalého zákonů a taktu o informaci, že všichni nejsou tak chytří a že právě hlupákům je potřeba vysvětlovat...a ne dokola to samé těmi samými slovy, ale že je potřeba stále hledat nové způsoby a nová vyjádření....protože i hloupá Máňa je takový nestandardní člověk ve společnosti milionů lidí a podobných Máň je jistě víc, takže co nám pomůže u jedné, může pomoci u dalších.....je jednodušší zlomit nad ní hůl a myslet si, že je blbá.....ale totéž lze udělat i u toho dítěte s problémem.....on i dospělý je jen člověk....a věk, mateřství nebo třeba lékařská profese neříká nic o tom, jak je standardní nebo nestandardní....kupodivu i dospělí mají problémy a dospělost není záruka, že je člověk sociálně silný....a těch poruch, které toto ovlivňují, není o nic míň než těch u dětí....nemusí být člověk zrovna autista (celoživotní problém), jsou poruchy, které přichází právě až s dospělostí...a co o nich kdo ví? A prášky je rozhodně nespraví....

Váš exot....