Re: Dcera se mstí za rozvod - ?

Já souhlasím s Anantou v tom, že bych jí "nepodlízala ani se nekála", vysvětlila bych jí, že jsem dělala to, na co jsem stačila a co jsem považovala za nejlepší, ale spíš než vyžadování pochopení od ní pro sebe ("život je mnohem složitější a jednoduché je ho hodnotit") bych vyjádřila spíš pochopení pro ni a formulovala bych to asi ve smyslu "tehdy jsem považovala za nejméně špatné ze špatných řešení to, co jsem zvolila. Zpětně vidím, že to byla možná chyba a zcela určitě to, že to zasáhlo Tebe. To mě jako mámu, která tě má ráda, moc mrzí. Ale už se to stalo a nemůžu to vzít zpátky. Ráda bych, abys věděla, že jsem člověk chybující, občas možná hodně chybující, ale Tebe mám ráda a byla bych ráda, abychom si k sobě zase našly cestu. Vážím si toho, že se chováš ke svému životu vcelku odpovědně, nechci Tě k tlačit k ničemu, co bys sama nechtěla, ale chci, abys věděla, že tu jsem a vždycky budu pro tebe. Teď je míček na Tvé straně, budeš-li cítit, že bys mi byla ráda blíž, najdeš moji náruč vždycky otevřenou".

A souhlasím i s tím, že je dobré si to selhání přiznat, ale bylo by strašně kontraproduktivní, jak říkáš, se tím bičovat donekonečna a stavět se vůči dceři do submisivní pozice.

Prostě postoj "ano, udělala jsem chybu, moc mě to mrzí, ale už se to stalo a nedá se odestát, život jde dál"

Držím moc palce, ať zase k sobě najdete cestu.