S emocemi se dá pracovat, jen když je přijmeš.

Lochnesko, já se zbavila nenávisti k osobě, která mi hodně ublížila tak, že jsem si tak dlouho říkala, že ji prostě nemám ráda, až to bylo najednou konstatování bez emocí. Pořád ji nemám ráda (i když je ta osoba mrtvá), ale to "nemám ráda" má intenzitu "nemám ráda lyžování, dršťky, ostré parfémy". Podle mě máme mít právo nemít rádi, pokud nám je to něco opravdu nepříjemné (vztahově, fyzicky). Pro mě je to znásilňování stejně, jako kdybych měla souložit s člověkem, který je mi fyzicky nepříjemný. Takovému jsem ochotna podat ruku, vydržet v jeho přítomnosti, ale víc... (chybí mi smajlík s osypkama). Negativní energie proudí celým vesmírem, nevím, proč chceš být svatá a pociťovat jen tu kladnou? Nemám žádného exe, co by mi ničil vztah s dítětem, takže jsem naivní, ale opravdu nejde soustředit se na lásku k dceři a jí vysílat to pozitivní. Jeho nepředěláš, takže můžeš být jen štít a říkat, tady je to moje (tvoje pravidla) a tam Krakonošovo (jeho pravidla).

Bezpodmínečná láska neexistuje a to ani k vlastnímu dítěti. Tam už je podmínka, že je to vlastní dítě

Takže žádný protiútok, ale posilování obrany. Odlišit svoje zájmy od zájmů dcery a ohánět se s nima (ale dát pozor, zda jsou to skutečně zájmy dcery, být k sobě upřímná). Stanovit základní pravidla společně s exem(fakt málo a fakt základní) a do nekonečna exovi omílat, že teď bylo porušeno základní pravidlo a bez něj to nejde. Základní pravidlo je, že jste oba rodiče a dcera potřebuje oba, a abyste se dokázali domluvit na její péči. Pořád musíte nějakou energii "věnovat" jeden druhému, jinak zmizí to společně, na kterém může bezpečně dcera stát. A přitom ho fakt nemusíš mít ráda, jen respektovat jeho pozici rodiče.