Re: Jak je to s přátelstvím mezi lidmi

Monty, tys to pochopila úplně blbě, spíš se vysmíváš "povrchnímu plkání u kafe" tak nějak a priori.

To není o tom kafi, setkávat se dá kdykoliv a jakkoliv. Básník tím chtěl říci, že přátelství je třeba UDRŽOVAT, mj. kontaktem, i kdyby ten kontakt byl alespoň virtuální /což pro mě dostatečné není, ale to je moje osobní nastavení/. Pokud mám pocit, že MÁM POŘÁD PŘÍTELE, jen na základě, že jsme kdysi cosi šňupali, nebo se bohatýrsky opíjeli na pařbách na vysoké, je to podle mě zcestné uvažování.

Ty SILNÉ PROŽITKY jsou prostě VZPOMÍNKY, MINULOST. Krásná, ale patrně ne tak určující, protože kdyby silné zážitky z minulosti určovaly doživotní přátelství, měl by člověk přátel patrně víc. Ve většině případů, pokud si to člověk přizná, to spíš končí tak, že si krásně zavzpomíná, ano, byla to moje nejlepší kámoška na vysoké, ale teď už jsem jí tři roky neviděla a naposledy jsme si vyměnily mail před rokem.

Podle mě je to v životě spíš v duchu rčení: Sejde z očí, sejde z mysli, ve většině z takovýchto přátelství.

Já za sebe, pokud by ten "vztah" byl v rovině co popisuji, asi bych měla problém poskytnout větší pomoc nebo jí očekávat u člověka, kterého DNESKA v podstatě neznám.

Stačí si představit, že výše popsaná kámoška, se kterou proběhl mail před rokem a setkání před třemi se objeví za tvými dveřmi s nějakou fatální žádostí?

Skutečně byste jí pomohli? Opravdu, nebo je to lhaní si do kapsy.

Já bych si tou pomocí byla spíš jistá u někoho, koho opravdu znám v reálném čase, víme o sobě, jaké máme trable.

Add upřímnost, otevřenost - to jsou fráze, upřímný a otevřený může být jak přítel z minulosti, tak i ze současnosti.

Nikoho nenapadne, že partnerský vztah by neměl být průběžně udržován a "konzumován", ale u přátel automaticky očekávají, že tam kde je před deseti lety nechali, najdou je pořád a pořád budou stejní a vstřícní a naladění na mě. Dle mého názoru je to iluze a taky ne moc velká ochota pečovat o ta stará přátelství, údajně tak krásná.