Re: Jak je to s přátelstvím mezi lidmi

Antheo, kydání hnoje pod kozou fakt nic moc vzletného není, na pomoc se vrhám komukoliv, kdo se mi jako potřebný připlete do cesty, investuju do toho síly a čas, bez problémů vyšlu své muže na pomoc sousedce a sama odřu to, co by mohli udělat oni, ale to není přátelství, to je pro mě běžný lidský projev. Nečekám, že mi za to někdo bude vděčný - to mě po pravdě spíš otravuje, nebo to nějak bude vracet, mnohdy vím, že mu okolnosti ani nedovolí to vrátit.

Nezříkám se zajít k někomu na kafe, případně někoho na to kafe pozvat i když toho člověka k životu nepotřebuju, prostě příjemný pokec o počasí.

O tom to není, to je o něčem, co se slovy vyjádřit nedá, buď to mezi námi je, nebo není.
Postrádám takřka pud sebezáchovy, takže život bych zachraňovala zřejmě naprosto bezmyšlenkovitě, protože by mě nezadržel strach, kohokoliv, ale nemyslím si, že by vzniklo přátelství na život a na smrt, ani bych se tím nedokázala někomu odvděčit za záchranu života, pokud by to tam už nebylo a jen náhoda tomu nepomohla.