Re: Jak je to s přátelstvím mezi lidmi

Ono u diskusí "na tělo" je problém, že pokud chce člověk zůstat aspoň trochu anonymní, nemůže se pouštět do příliš reálných příkladů a argumentů...samozřejmě je jasné, že nikomu nebudu volat ve 3 ráno, to je jen virtuální zástupný příklad, přece, to je zbytečné "řešit", že je to divné a neadekvátní.

Já jsem se svými reálnými přátelstvími spokojená a jsem za ně moc vděčná. Jsou to dlouhodobé vztahy, vzniklé v období posledních 15let, které nepřeválcovaly ani moje životní kotrmelce - a že jsem v určitých obdobích byla VELMI únavná, kam se hrabe moje virtuální prudění na Rodině. Nevím, co moje přátele vedlo k tomu, že mě ne, nevím, co jim reálně dávám...ale skutečnost, že přes všechno se mnou JSOU - asi jim i tak k něčemu jsem Některé lidi jsem poznala virtuálně a tak jsme si "padli do oka", že se od té doby stýkáme i naživo.

"Přítel" je pro mě ten, před kým můžu přiznat cokoli a on mě za to neodsoudí a nezavrhne (samozřejmě i naopak). S kým se cítím dobře a nebojím se s ním. Nemusím se přetvařovat, na nic si hrát, myslet na to co říkám a dělám... A naopak, komu nevpálím "No ty dneska vypadáš/jak jsi to mohl(a) udělat, takovou kravinu???"", ale poznám, kdy je čas "házet kamení" a kdy naopak , a řídím se podle toho. Komu nemám potřebu vnucovat "moudra" proto, abych se vytáhla, jak jsem v tu chvíli "chytřejší"...
A jasně, že se svými přáteli udržuju pravidelný kontakt, akorát ne "krafáním u kafe", ale alternativy jsem tu nechtěla popisovat právě z důvodu zachování anonymity.

Přátelé jsou pro mě důležití a bez ohledu, zda jsem nebo nejsem v partnerském vztahu, jsem si na ně vždycky našla příslušný čas a prostor...stejně jako jsem ponechávala stejný prostor partnerovi. A čeho si velmi vážím, po rozchodu obvykle člověk (nebo oba) přijde/ou o tzv. "společné přátele". O ty opravdové jsme však ani jeden nepřišli, i když to pro ně muselo být obtížné. Prohlásili, že nás mají rádi oba, nechtějí ani jednomu stranit, ani jednoho zavrhnout...a tak prostě pokračoval "oddělený kontakt".