Re: Jak je to s přátelstvím mezi lidmi

Žženo, teď jsi to vystihla a shrnula.
Někdejší průběžně neudržovaná přátelství jsou spíš o té "důvěře" a vlastně o tom "srdečním citu k tomu objektu", navíc při osobním setkání se obnoví taková ta "vlna - tenkrát, jak jsme..."

Jenže to je spíš srdeční záležitost, je to stejné jako když člověk miluje partnera. Můžu mít iracionálně "rád", ale ve skutečnosti nemusím skutečný vnitřek duše toho druhého vůbec znát, natož po létech.

Takže přátelství na dálku žijou spíš z toho "co jsme si kdysi užili" a "měl jsem a mám tě rád", než z nějakého sdílení života, který je tady a teď.
Už vůbec to nemusí znamenat, že pro mě ten člověk nutně je ochoten něco udělat, tady a teď. Takovou bezhraničnou obětavost si dovedu představit spíš u lidí, co spolu prožili něco naprosto přelomového, co jejich přátelství prověřilo ohněm - třeba váleční veteráni, kdy jeden nasadí život pro druhého, takže pak je naprosto jasné, že tam to citové pouto vznikne obrovské. Tam když jeden přijede po deseti letech z druhé strany zeměkoule a zazvoní, pravděpodobně ho ten druhý přivítá s otevřeno náručí.

Ale takovéhle křesty ohněm a lámání chleba zas tak často neprobíhají, aby prověřily a navěky utužily.