Re: Závislost na lásce - výzva ke sdílení

Já asi nemám závislost na lásce, ale prostě na pozitivním přijetí od kohokoliv. Je mi bytostně nepříjemné, že mě někdo nebere, nebo jen toleruje a to i v nějaké drobnosti, v názoru, hned cítím "odmítnutí" sebe jako celé osoby. Ale už na tom pracuju dlouho a je to lepší a lepší. Asi proto jsem si vybrala chlapa, co málokdy projevuje emoce, nikdy mě nehodnotí. Jak pozitivně, tak negativně. Má to své výhody, že prostě můžu být sama sebou. Když jsem z někoho dřív cítila jeho očekávání, tak i to mi stačilo, že se začnu chovat podle něj, nebo jinak, prostě nedokázala jsem být sama sebou (buď jsem hlavou v oblacích, že jsem neskutečně skvělá nebo že za nic nestojím, stačil mi člověk, co mě viděl jako intelektuálku a začala jsem zdůrazňovat tuhle svoji stránku, jindy jsem byla milovnice zvířat a pod.). Ale zase nemám od svého muže zpravidla žádný emoční doping. On mě umí podpořit jednáním, racionálními argumenty, ale nikdy není ten, kdo mi nahodí ten pocit, že jsem báječná. Nic z něho necítím (což mě zároveň chrání a zároveň zraňuje), je téměř vždy jen racionální. Když to po sobě čtu, tak jsem asi případ na samostatné téma nebo na zvláštní diskuzi.Ale poslední dobou mám pocit, že už ani nevím, co cítím.