Re: Závislost na lásce - výzva ke sdílení

Valkýro,

já si myslím, že v tom je právě ta vnitřní nejistota - ty ženské si podle mě myslí, že budou uznávány pouze tehdy, když budou vzorné, mít vždycky vzorně naklizeno, navařeno a tak, a "nedovolí" si žádnou úlevu.

A kdo je nemilosrdný k sobě, nemůže být dost dobře milosrdný k jiným. Kdo neakceptuje své vlastní chyby, těžko bude akceptovat chyby těch ostatních.

Ten cíl - dokonalost - je totiž nereálný. Dokonalý nejsme nikdo a nejlepší cesta je přiznat si to a "odpustit" si to. Pokud má ta žena pocit, že dobrá bude jen tehdy, když bude neustále navařeno, naklizeno, ona bude krásná, štíhlá, vystajlovaná, načesaná, milá - tak musí mít zákonitě pocit, že když něco z toho nesplní, tak dobrá nebude. A jelikož splňovat něco takového trvale není v silách žádného člověka, tak má za to na sebe vztek a ventilují ho na členech své rodiny (protože ti jim s tím nejsou ochotni pomáhat).

A tu vlastní frustraci a mylnou představu (že kdo nesplňuje X, Y a Z, není dokonalý) pak přenášejí dál na ty, kdo se nechají - své dcery, své okolí - a spirála se roztáčí znovu. Ony se bojí "co tomu řekne okolí", okolí se třeba zase takto bojí jich.

Oč snadnější je život, dokáže-li člověk svou nedokonalost přijmout.