Re: Ztrácení přezůvek / třídní důtka

Karle, ani se mi nechce věřit tomu, co tu píšeš. Neřešíme tu snad právní neprůstřelnost školního řádu! Předpokládám, že domácí obuví škola myslí zkrátka bačkory nebo pantofle, tedy obuv, ve které se nechodí venku. Pokud vím, tak tolerují i kroks, které nosí spousta dětí, ale záměrem je, aby děti ve škole nenosily tenisky, ve kterých by se jim pařily nohy a zřejmě také proto, aby bylo jasně poznat, že je dítě přezuté. Jak jinak učitelka pozná, jestli jsou to tenisky na ven nebo do školy? Bude všem zkoumat podrážky?
Nucení chodit v ponožkách podle mě školy používají i jako výchovný prostředek, nemáš přezůvky, budeš bos, příště se budeš starat lépe. A z vlastní zkušenosti si pamatuji, že to funguje. Umytí bot je také řešení, ale bez výchovného efektu, navíc věřím, že se najde spousta takových, co si ráno otře boty a nebude se přezouvat vůbec. Poznámky se píší také, ale taky je spousta rodin, kde nikdo neřeší, že dítě nosí poznámky. Mám v rodině také učitelku, takže vím, jak to chodí. Souhlasím s tím, že chození bos může být nebezpečné, ale myslím, že záleží na konkrétní škole. Pokud se jedná o školu, kde jsou ledové chodby a zima i ve třídě, předpokládám, že si nikdo nedovolí nařídit dítěti, že bude bos. V naší škole bych řekla, že je dokonce až moc vedro a to i na chodbách. Nebezpečí uklouznutí mi přijde přehnané, ono se přerazit v pantoflích je možná ještě jednodušší. Snažím se to vidět z pohledu školy, jednala bych stejně, jako pro matku mi představa, že holka bude celý den bosa, rozhodně příjemná není, ale nedá se nic dělat, když je lajdák. Svádět na školu vinu za ztracené bačkory už mi přijde doslova ubohé, víc netřeba.
U dcery jsem si uvědomila, že je potřeba nastavit jasně nějaká pravidla a tresty, dřív jí všechno prošlo a zašlo to moc daleko.
Jinak holka se včera učitelce omluvila, volala jsem jí a přijala to dobře, důtka možná nakonec ani nebude. Bačkory prý nenašla, ale moc jí nevěřím, že je hledala. Nové přezůvky jsem jí nechala zaplatit z kapesného a prý jsem hrozná matka, to jsem nečekala, ale co nadělám.