Re: Ztrácení přezůvek / třídní důtka

Lído, uznávám, že na internetu trochu trolluju - podle času a nálady.

Ale nepřijde ti krásný logický spor v tom, že šk.ř. neříká jak nechodit po škole, ale po ní chodit? Což se ale nedosáhne zutím! Když jsem to zahlédl, tak mne to úžasně pobavilo a začal jsem domýšlet důsledky, přesně podle oblíbeného tvrzení, že učitel je jednou nohou v kriminále. (Mj. moje žena ve školství pracuje a občas supluje. A společně jsme vedli děti řadu let, než naše dorostly a já dokonce chvilku i učil na ZŠ. Mamka učí na SOŠ.)

Právo je můj koníček od malička a způsob jak se dívám na svět. Jak se dozvím, zda za kámen, který hodilo dítě, může co do následné škody dítě, rodič, dozor nebo škola? Jak se dozvím, kdo může za odložené bačkory ve škole, pokud se ztratí? A kdo musí dokládat okolnosti? V právu. Školské zvyklosti i jiné zvyklosti jsou právu i spravedlnosti často vzdálené jako nebe a země.

A mohu ti říci, že máš-li jedno dítě s poruchou imunity v rozsahu, na kterou ti sociálka schválila péči (ač i to byl boj) a druhé LMD s IvP, které původně mělo jít do ZvlŠ podle návrhu MŠ (a teď je ne 8lG s vyznamenáním), tak to občas byl i právní boj...

Není na hranici práva a za hranicí spravedlnosti a zdravého rozumu i to, když učitel přimněje dítě psát písemky druhou rukou v době zlomeniny a pak je nesprávně opraví, protože to nepřečetl? (Kromě hranice zdravého rozumu?) Nebo když učitel prozradí bodovací tabulku, v rámci opravy zjistíme, že v písemce neohodnotil 1 příklad a jeden špatně (ve smyslu zadání) a po našem velmi slušném upozornění nezmění známku ani za body z toho neopraveného, s tím, že se hájí, že ten druhý měli řešit jinak...

Je normální, abych kvůli ješitnosti kantorů právě se s nimi nedalo mluvit na rovinu a všechno co se týká možných jejich chyb, kde už to přerůstá zdravý rozum, se jim muselo sdělovat v duchu písničky Jarmila: "...abych jednak pohanil, ale přitom nikoho slovem nezranil...", aby se člověk nebál, že ublíží vlastnímu dítěti? Z toho jsem frustrovaný.

Na G jsem ve výboru SRPŠ a podle mých zkušeností obvykle není problém o problémech mluvit velmi otevřeně s vedením.... Aspoň na české poměry.