Re: Učitel x asistent nebo učitel + asistent?

štěpánko,
já právě většinu doby nedělám nic a už mě to fakt prudí. Kluk mě potřebuje, jen když nezachytí, co má udělat (na to reaguju, vidím, stíhám takhle ohlídat všech 16 dětí, když je potřeba, někomu stačí ťuknout na rameno, jinému 5x zopakovat číslo stránky, ale tohle prostě neberu jako asistenci), občas dodiktovávám slova v diktátu, když se zasekne u jednoho a ostatní mu začnou utíkat, no vlastně moje práce je jen tehdy, když se chytí s učitelkou nebo s jiným dítětem, což se ale za tu dobu, co jsem ve třídě, prakticky neděje, i když ještě loni prý i ze třídy utíkal .
Problémy nastávají jen tehdy, když učitelka odmítá respektovat jeho specifika, zejména nižší toleranci k zátěži, takže ho nechává pořád doplňovat chybějící cvičení, když si třeba potřebuje odpočinout, musí si cvičení doplnit, i když látku ovládá. Ve středu jsem ji konečně po dvou měsících přiměla komunikovat a jediné, co jsem zjistila, že nerozlišuje mezi učivem a obsahem pracovních sešitů....na dotaz, jestli by nemohla určit, co je opravdu nutné a co méně důležité, aby si kluk doplnil (po třech týdnech nemoci, kdy sice doma dělal, ale neudělal všechna cvičení), aby se snížila ta zátěž, tak mi řekla, že musí všechno, že to je prostě učivo ZŠ a jestli ho nezvládá, tak má jít do speciálky . Jenže on učivo ovládá, sice přišel a neuměl právě probranou násobilku šesti, ale doučil se jí během dvou dnů spolu s právě probíranou násobilkou sedmi....jen prostě těch stránek v pracovním sešitě na doplnění bylo asi 5 (jen v matematice, to nemluvím o písance a češtině) a to on nezvládne ani za víkend . No a tohle té učitelcě nejde vysvětlit (zkoušeli to i rodiče, i APLA)...a já vlastně na to, jak potom bude hodnocený, nemám žádný vliv, na mně je ho přimět dělat to, co chce učitelka a to přesně tak, jak to chce učitelka (a je problém, když zadání v pracovním sešitě zní jinak než jak to učitelka říká....např. v pracovním sešitě se píše o místě bydliště a učitelka trvá namístě, kam chodí do školy, což jsou dvě různé obce)....
Kreslili třeba plánek cesty do školy. On strašně nerad kreslí, že se mu pak děti smějou. Přesto jsem ho přesvědčila, že k tomu stačí pár čar, že nejde o výtvarné dílo...no úkol splnil, na plánku byla cesta do školy zaznamenaná, schematicky zachycené domy, ulice, podle mě víc než dostačující na třetí třídu, co se týče prostorové oriantace, tak to bylo dobře. Navíc tam měl trať, tak aby ji odlišil od silnice, řekla jsem, ať tam dokreslí vlak. Dokreslil...A učitelka mu to celé strhala, posměšně se vyjádřila o vlaku, řekla, že to rozhodně není hotové....
Mně přitom dopředu odmítá říct, co se bude dělat, neznám její požadavky....
Dokonce ani nevím, kdy se půjde ven třeba místo prvouky, což je přesně situace, která kluka dokáže totálně rozhodit....
Takže já mám po dvou měsících pocit, že kluk je v pohodě, zato z učitelky že brzy zcvoknu. Snažím se ptát, komunikovat, ale mám čím dál silnější pocit, že ona se té komunikaci vyhýbá.
Kluk na mě ale reaguje dobře, o přestávce, když zrovna nemá chuť být s ostatními dětmi, tak si se mnou chodí povídat, nevadí mu už, když jeho práci kontroluju já a ne učitelka, obrací se na mě, když potřebuje pomoct atd....

Když byl nemocný, tak jsem celé tři týdny chodila do školy jako obvykle (chodím jen na část dne) a po třech týdnech, na poslední den, si mě pozval ředitel, a že vlastně chodit nemám. Přitom jsem se hned první den klukovy nemoci ptala, jak to bude, jestli pro mě mají jinou práci nebo ty hodiny necháme, až budou chodit plavat....bylo mi řečeno, ať chodím normálně....