Re: Dokázaly jste překonat špatný osud, který vypadal jako osudové předurčení?

Já se hrozně nerada "vzdávám" ve věcech, které považuji pro mne za důležité, i za cenu delších časových horizontů ke splnění či odvrácení konkrétní situace či záležitosti. De facto v letech minulých to vždycky nějak dopadlo a více či méně odpovídalo představám a tedy k relativní spokojenosti. Pravda, nikdy to nebylo zadarmo, do klína padá bez vyvinutí určitého úsilí minimum. Právě poslední dobou možná cosi obdobného řeším - řeším v sobě priority, řeším neustálé menší či větší dílčí neúspěchy, zodpovídám sama sobě, proč to, co dříve sice i s úsilím šlo, najednou nejde, hledám důvody, příčiny - přes používání prakticky stejného úsilí. Jenom prostě poslední dobou cítím, že mi nějak ubývá ta potřebná energie,elán a nadhled, vracejí se staré a dávno zapomenuté věci, připadám si zase na "startovní" čáře a optimismus, co měl člověk dřív někam zmizel a že celou tu svou ne zrovna pozitivní proměnu tak nějak "vysílám" s největší pravděpodobností i do světa okolo mne, který opět nějak reaguje a stává se z toho všeho začarovaný kruh. Racionálním závěrem mi najednou vychází to, že celé své úsilí vynakládané v některých klíčových životních záležitostech v posledním cca roce se stává vcelku směšnou křečí. Což i vím, ale konkrétně s tímhle nemám nějak sílu nic dělat, protože proto, aby to tak nebylo a nevyhlíželo, je třeba právě těch několika klíčových životních změn, které se právě teď nedaří realizovat. Ale jdu dál, což o to, dokud fakt nepadnu na hubu, tak holt nic jiného nezbývá. Jenom to už trvá fakt dlouho.