Mám zůstat s manželem nebo odejít?

Ahoj, potřebuji radu.
Manžel, jsme spolu 8 let, máme 3-letého prcka, je psychicky nemocný. Do vztahu jsem šla s tím, že jsem věděla, že má psychozu, ale neuměla jsem si to představit.
Pár let to bylo v pohodě. Nebo jsem spíš ty problémy neviděla. Ze začátku si kompenzoval nemoc hulením, pak s tím seknul a začal normálně pracovat a fungoval. O to víc ale pil alkohol. Do toho prášky na psychozu, nebyla to dobrá kombinace.
2 roky zpět měl ataku. Halucinace atd a byl hospitalizovaný, změnil psychiatra i léky.
Po návratu z léčebny byl dost v depresích. Cca rok s tím zápasil a pak byl poslaný na další hospitalizaci. To bylo na podzim. Řešilo se, že je farmakorezistentní, podstoupil elektrošoky a pak ho "stabilizovaného" pustili domů. Situace o moc lepší nebyla. Do toho máme finanční problémy, jediné východisko je bankrot. On má teď plný id. Nezvládal situaci, utíkal do své reality formou tajných placatek rumu.
Do toho všeho jsem zjistila, že mi byl nevěrný cca 2 měsíce před těma halucinacema a stou náctiletou slečnou si plánoval budoucnost. Prý si to nepamatuje. Já to zjistila díky tomu, že se cca před měsícem rozhodl jí zkontaktovat, že si vzpomněl, že jí psal ošklivou sms a chce se jí omluvit. Vše řešil přede mnou. Pak si psali na fb, jak si na ní vzpomněl a on, že se mu o ní zdálo, jak se milovali. Načež ona odpověděla, že pokud ví, tak to nebyl jen sen. Když šel spát, prošla jsem si jeho fb a našla jsem vše, co spolu dříve dělali a je mi z toho zle. On stále tvrdí, že si to nepamatuje.
To bych mu možná i věřila, ale to, že si s ní přede mnou v klidu píše o tom, co se mu zdálo a řeší si s ní schůzku, to už jsem nepobrala.
Nicméně, pár dní nato mu jeho dr doporučila další hospitalizaci. Takže teď je zas v léčebně.
Já řeším, co dělat. Už pár let si připadám, jak jeho opečovávatelka a ne žena. A ty situace v poslední době tomu moc nepomáhají.
Nejradši bych dořešila ten bankrot a odešla, ale bojím se jeho reakce.
Dnes jsem mu naznačila, že nevím, jak to s námi bude, a začal mi brečet do telefonu, vyhrožovat soudem o syna, že podá revers a půjde mi domů dokázat, jak mě miluje, že se zabije atd.
Bála jsem se, tak jsem se ho snažila uklidnit, že nic není definitivní, ať tam zůstane a dá se do kupy.
Nechci, aby se stalo něco ošklivýho a ten bankrot opravdu musíme podat oba, jinak jsme úplně bez šance.
Poradí někdo co mám dělat?