Re: zůstat nebo jít?

Nejsi odpovědná za život svého muže, ale pouze za svůj a svého dítěte. Pokud bude vyhrožovat, že se zabije, je to jeho problém, a nenech se vmanipulovat do pocitu, že je to tvoje vina.

Přečetla jsem si reakce, které ti jasně dávají najevo, že jsi věděla, do čeho jdeš, vyhovovalo ti to dlouhou dobu, a teď když už se ti nehodí do krámu, brečíš tady a chceš utéct od nemocného muže. Vidím to jinak. Věděla jsi sice, že je muž nemocný, ale pochybuji, že si zamilovaný člověk (který nemá s psychickými nemocemi žádné zkušenosti) pečlivě pročítá diagnózy, konzultuje s odborníky prognózu a promýšlí různé varianty vývoje nemoci, uvažuje nad dědičností apod. I psychická nemoc se vyvíjí, a to co bylo před lety zvládnutelné pomocí psychofarmak, už najednou může být úplně jinak.

Manžel jedné známé také dlouho normálně fungoval (na lécích) i s maniodepresivní psychózou, a až během let se z něj stal totální magor. Teď je z něj násilnický psychopat s rozpadem osobnosti, má za sebou několik pokusů o sebevraždu, několik nucených hospitalizací v léčebně, ze kterých nakonec po pár dnech odešel na reverz domů. Teď je v invalidním důchodu, chlastá doma u televize a chipsů a jde stále víc a víc dolů. Naštěstí nemají společné děti. Vyhrožuje jí, mlátí ji, nadává jí, klade jí všechno za vinu atd. Rozvádějí se, a rozhodně si nemyslím, že by s ním měla zůstat, jen proto, že je to nemocný člvoěk a věděla, do čeho jde.

Ty jsi primárně zodpovědná za svoje dítě, a to, co popisuješ mi nepřipadá jako bezpečné prostředí pro život s dítětem. Na nějaké zkoumání nevěry se vykašli, to je jen drobnost v soukolí.

Určitě bych ti doporučila vyhledat někoho, kdo má s tímhle zkušenost - asi psychoterapeuta nebo psychiatra, insolvenční poradnu atd - prostě dojdi se poradit s lidmi, kteří tomu rozumí.