Re: Kdy jste si naposledy s někým promluvili "na rovinu"?

Díky Stepánko,
ono se ted po 1,5 roce ukazalo, zeje asi psychicky nemocny, nevedeli jsme to. Navic ja s nim mela neutralni vztah uz predtim. Me to spis mrzelo od tchyne, byli jsme si predtim hodne blizke /v urcitych momentech mozna i vic nez s vl.mamou/, ale nestala jsem ji ani za smsku v te dobe - a stacilo malo, napsat ze ji to mrzi. Navic jako matka to musela chapat...Ale bylo jim trnem v oku moje podnikani na materske. Ted uz je mi lip, i proto, ze se casem ukazalo, ze moje dite (tak jako i dalsi deti v tom veku) se operaci vyhnout nemohlo, ze jsem tomu nemohla nijak zabranit. I kdybych cvicila jeste vic a stavela se na hlavu.
No vysledek je, ze proste jsem zaujala silne neutralni a zdvorily postoj k jejich rodine (manzel mi to naprosto nema za zle, celou dobu je na me strane), nemam zajem se sverovat se svymi trapenimi, nerikam jim o zdr.problemech dcery ani o me praci, zdvorile se zeptam na jejich zdravi a tak, ale nepoustim si je k telu. Ale i tak je to ve me. Ja bych byla pro vyrikani si a mit cisty stul. Oni (i ze zkusenosti minulych let to vim) budou delat jakoby nic.