Re: Kdy jste si naposledy s někým promluvili "na rovinu"?

Moc zajímavé téma.

Podle mých zkušeností jsou dva druhy lidí. Jedněm můžeš říct prakticky cokoli a neurazí se (takže v podstatě nepředstavují problém, který je nanesen v zakládajícím příspěvku). To je bohudíky můj muž a moje nejbližší rodina.

A pak jsou lidi, kteří na cokoli, co by mohlo jen zavánět kritikou, zareagují nepříjemně - lítostivě nebo agresivně, případně to vůbec nevezmou na vědomí. S pár takovými jsem se setkala. S jedním agresivním jsem konflikt ze zbabělosti odkládala, co se dalo, pak jsem se snažila dlouho slušně (a on byl fakt hnusný), pak jsem šla do otevřeného střetu (a jsem ráda, že jsem ani tak nebyla hnusná ve stylu, že bych nadávala nebo dělala podpásovky)a on to nesl VELICE úkorně a jako děsnou křivdu na něm spáchanou. Šlo v podstatě o houby, o věc, kterou by bylo možné s normálním člověkem vyřídit dvěma větami, ale on z toho udělal takové drámo, že jsem usoudila, že tohle nemám zapotřebí, a přestala jsem se s ním stýkat.

Další člověk - na některé věci reaguje OK, ale na to, co by se ho mělo dotknout osobně, reaguje velmi dotčeně a lítostivě. Tam je náš vztah specifický, takže odříznout ho nemůžu a nechci, ale vedlo to k tomu, že jsem směrem k němu velice ochladla a v podstatě mě už netěší se s ním bavit.

Další člověk - tam to bylo pracovní, já pravda byla trochu ostřejší, ale myslím, že v mezích normy, on se šprajcnul a pracovně mě v jedné oblasti prakticky zablokoval.

Obecně to strašně nemám ráda, když se někomu něco nedá říct na rovinu, protože to většinou není nic tak strašně zásadního, aby to stálo za nějakou scénu. Myslím, že dokážu říkat věci poměrně taktně a mám otevřené ucho i na přání toho druhého,takže se nedomnívám, že chyba (ve smyslu důvod toho, proč nastane velký konflikt) není ve mně. Jsem i ochotná vyjednávat, a dokonce to vítám.

Takže scénu ze strany toho člověka beru jako drsnou manipulaci, kterou chce dosáhnout, aby bylo po jeho. Když nejsem nucená k přímé konfrontaci, tak se jí radši vyhýbám s tím, že ale "nedělám po jeho", když se cítím zahnaná do kouta, tak holt do toho konfliktu jdu. Pak je mi z toho sice ještě dlouho nanic, ale už se to lepší a ještě víc nanic by mi bylo, kdybych "vyměkla" a nechala se zmanipulovat.

Myslím ale, že to občas znamená nevratné narušení vztahů (což by ale z mé strany stejně bylo, i kdybych se "podřídila")