Re: Jak přežít nezájem otce?

loudo,
u nás to tatínek nikdy nevyslovil, ale synovi je 11, dluží mi 250.000 za výživné, syna si má brát každý druhý víkend, moc mi to bylo líto, když chlapeček seděl v okně a vyhlížel tatínka...navíc u nás to bylo tak, že jsem otěhotněla se starším partnerem na SŠ a byla "přemluvena" dítě si nechat...
Nikdy nebylo nic tak, jak slíbil, teď už kontakt reguluji já, otec nemá na syna telefon, nemá právo mu 2x do roka motat hlavu tím, že si na něho vzpomene. Vím, že to zní hloupě, ale pro Tvého synka je to pořád ta lepší možnost. Mnohokrát jsem bývalého prosila, ať se syna vzdá, to nechce.
Tvůj klučina ani Ty jste nic špatného neudělali, abyste se prosili o zájem člověka, který zřejmě asi ani neví, co chce sám.
Taky jsem bojovala...nezměnilo se nic. Bývalý honí 18tky a to je jeho život, syn od něho nedostal téměř nikdy nic k Vánocům, narozeninám, vysvědčení, svátek apod., nejhorší to bylo kolem 8-9ti let. Teď už se po "tátovi" neshání.
Ale vím, že ten pravý táta bude chybět vždy, jako chybí mně...
Můj otec sice žije, vídáme se denně, ale nemám s ním žádné zážitky, nikdy se za mě nepostavil, nikdy semnou nediskutoval apod. Když mi bylo 13, 14...trpěla jsem tím moc. Otec je pro mně můj děda.
Loudo, vím, že to bolí, ale snad si Vás časem najde někdo, kdo si Vás bude mnohem víc vážit