Re: Proč má smysl žít?

Přesně tak, radši nepřemejšlet. Navíc taková ztráta by byla tak příšerně traumatizující, že je těžké říct, jak by se kdo zachoval. A ať to kdokoliv vyřeší jakkoliv, věřím, že udělal, co mohl či nemohl.
Znám případ, kdy po těžké autohavárii otce se synem, zůstal syn v komatu, otec vyvázl vcelku OK. Prognóza pro dítě ovšem více než mizerná. Matka pár měsíců poté spáchala sebevraždu (měli ještě jedno dítě ve školkovém věku, které v autě nebylo). Bylo pro mě neuchopitelné, že tady nechala zdravé dítě a kvůli neštěstí druhého se zabila. Vždyť to druhé dítě si nejspíš bude v životě klást otázku, že máma měla radši bráchu, když kvůli jeho nehodě udělala takovou věc....
Jenže realita je taková, že paní byla v tak špatném psychickém stavu a bohužel to nikdo včas nepodchytil, že nebyla schopná reálně uvažovat a prostě tu tíhu okolností neunesla.