Re: Proč má smysl žít?!12

"Představte si, tedy jen virtuálně, že jste se ocitli v situaci, kdy jste o všechno, co pro vás kdy mělo "smysl", najednou přišli"

To se nemůže stát, protože pro mě smysl života nesouvisí s ničím, o co můžu přijít. Tak to ale mám já, tvoje otázka spíš znamená "vciťte se do člověka, který to má takto:

"(děti, partner, práce, dům, sny, koníčky i zdraví) a jste dosud "v produktivním věku", čili tak nějak v půlce života. Opustit tento svět přesto předčasně nechcete, ale přemýšlíte, PROČ na něm zůstat, čím ho "naplnit" nebo jak ho "využít" - protože zbytek života nechcete jen tak prosedět s rukama v klíně a koukáním do zdi."

Myslím, že už to, že ten člověk nechce zůstat sedět a koukat do zdi, je dobré nakročení k budoucímu nalézání nových konkrétních "smyslů", pro které žít; zdraví se dá postupně aspoň trochu vylepšit, případně nalézt způsoby, jak se vypořádat s následky, dětem se může věnovat i cizím, pokud si třeba nenajde partnera s dětmi, partnera lze najít v každém věku /není to jednoduché a zaručené, ale naděje je tu vždycky/, práci a koníčky postupně taky... Myslím si, že základ je nelpět na minulosti, říct si "nedá se to nijak vrátit, tak mám dvě možnosti - buď se usoužím litováním, že jsem o všechno přišel, nebo si zachovám vzpomínku na to pěkné, co bylo, a rozhlédnu se, co by mohlo být dál". Dobrá pomůcka, když nám něco chybí (nemyslím teď materiálno), je začít to dávat ostatním.

"Otázka je záměrně položena takto obecně. Proč vlastně by "měl" člověk "chtít žít" a "pro co" by měl žít, tak jako "an sich"?"

I když to je nepopulární názor, myslím si (i mám na sobě ověřeno), že právě ve chvílích, kdy přicházíme o různé věci, na kterých nám v životě hodně záleží (tak, že lpíme), se přibližujeme k možnosti přijít na ten smysl, který nezávisí na ničem, o co lze přijít. Což neutěší toho člověka v jeho konkrétní situaci, ale je to odpověď na otázku položenou takto obecně.