Re: Proč má smysl žít?

Asi nepřidám nic povzbuzujícího...
kamarádka - nešťástná z manželství a všeho ostatního (nemá děti) si před měsícem naplánovala sebevraždu dokonale dobře a opravdu se do toho pustila a udělala to. Nebylo proč žít. Vůbec se jí nedivím v její situaci, nevím, co bych já sama dělala. V poslední chvíli, jak řekl doktor podle příznaků otravy později již byla za zenitem, prosila už jen v myšlenkách Boha, aby ji pomohl. A přežila to - našli ji, odvezli, zachránili, teď se podrobuje terapiím, ukončuje manželství, řeší si různé problémy atd atd. A je hrozně ráda, že se ta sebevražda nepovedla, i když opravdu neměla žádný smysl žít.
Tak si říkám, že asi nejtěžší je překonat tu dobu té strašné prázdnoty, třeba když příjde smrt nejbližších atd, jak jste popisovaly. Protože pak člověk ten smysl třeba uvidí.
Jsem člověk, který má smysl života v Bohu a musím říct, že často, když příjde něco opravdu náročného, nebo slyším, co těžkého prožívá ten či onen, tak si říkám, že kdybych neměla Boha jako střed svého života, tak si nedovedu představit, proč bych měla žít. Protože všechno je zbytečné. I ta zahrádka, i ta Adra, i ty děti, všechno může zklamat a ztratit se. Proto ten pravý smysl života musí být ještě hlubší, takový základ, na kterém pak stojí všechny tyto radosti a krásné běžnosti našeho života. A klidně si může někdo říkat, že víra v Boha je berličkou pro slabochy. Já si na žádného silného hrát nehodlám, jsem ráda, že Boha mám.
Ale to jsem si jen tak po ránu zafilozofovala