Re: Rozpaky rodičů s nástupek syna do první třídy

Anett,

nezlob se na mě, ale to, co tu popisuješ je prostě opravdu jenom omluva pro školní nezralost nebo nevychovanost.

Já jsem šla do první třídy, kde nás bylo 36 včetně dyslektiků, dětí, které už uměly číst i dětí hyperaktivních. A číst a psát a počítat jsme se naučili všichni. Jenže jenom díky tomu, že jsme si prostě vůbec nedovolili vyrušovat. Samozřejmě, byl tam šum, ale když se třeba četlo nahlas, bylo hrobové ticho. Dneska by to ABSOLUTNĚ nebylo možné, protože dnešní děti opravdu nejsou rodiči připravené na to, že budou muset taky někdy zmlknout a dávat pozor a jejich vyrušování a narušování hodiny je omlouváno jako živost a kreativnost(???!). Jsou z domova zvyklé skákat dospělým do řeči uprostřed slova (takže učitelka ani nemůže v klidu vyložit látku či zadat úkol), nejsou zvyklé uposlechnout bez řečí i jen ty nejednodušší instrukce jako např. otevřete si sešity atd. a jsou zvyklé si prostě za všech okolností více méně dělat, co je jim libo. To je už z principu špatně a není divu, že je čím dál tím víc dětí, které mají ve škole takové problémy s chováním.
A házení botou na chodbě? Děti ti doma běžně hází věcmi? Já jsem takově předškolní dítě tedy nepotkala, ale výzkum jsem teda pravda nedělala.

Ještě jednou dám za příklad svojí zkušenost. Mě osobně taky škola vždycky nebavila, taky jsem se kolikrát nudila, vyrušovala či napovídala, ale brzo jsem velmi tvrdě narazila a záhy jsem se to naučila krotit tak, abych neměla věčné poznámky atd. Jenže doma mě za poznámku fakt nikdo nepochválil a já se za ní z duše styděla. Nevím, jak je to teď, ale mám dojem, že poznámky jsou rodičům jenom k smíchu a dítěti ani nedomluví ani mu třeba nestrhnou kapesné atd.